Víkendové ráno. Muž tuší, že bych uvítala chvilku pro sebe a nabízí, ať jdu venčit, že zůstane s holkama. S radostí vyrážím. Cestou se maličko rozhýbu, protahuju hlavně zápěstí, trochu krk a záda. A pak naskakuje "domácí úkol" z rozečtené knihy: Co o mně říkali v dětství? Co se u nás doma říkalo? Původně jsem si to chtěla sepsat, ale v kapse jen tužka, tak alespoň přemýšlím nahlas. Čím že jsem to, slovy jiných, mohla být? Netýkavka? Šprtka? Bublina? Knihomolka? Lenoška? Moc si toho nevybavuju, z určitých let svého života mám v hlavě hlavně ticho. Jo, ticho... a neměla jsem já jako malá být hlavně potichu? Nevím, ale ta otázka se mi na chvíli zahnízdila v myšlenkách. Tichá, poslušná, bezproblémová... rozhodně ne hlasitá, takže asi ani moc živá. Hodně to ve mně rezonuje, cítím vděčnost, že teď už to mám (o fous) jinak. Vděčnost, že teď mohu rozjímat u venčení psa, vděčnost, že na mě muž tak myslel, vděčnost, že máme ty dvě krásný holky... a pak najednou hlavně vděčnost, že mám sama sebe. Sebe, rozkročenou mezi Nebem a Zemí, čím dál hlouběji ve svém Nitru. Ano, vždyť já jsem já, uculuje se ve mně ta prý tichá holka. Letmo mě popichuje, koutky jí cukají... A za chvíli už se nenápadně ohlížím... taky už mi cukají koutky... ještě chvilku sbírám odvahu... A pak to přijde. Nejprve polohlasem, pak s melodií, a nakonec již úplně naplno: JÁ JSEM JÁ! Já jsem já a křičím tady na lesýýý a klidně můůůžůůů! A to už se směju na celé kolo. A ještě jednou: JÁ JSEM JÁ! Pocit uvolnění, osvobození, tepla v rukou, koule hřejivé energie u srdce, svěží dech až úplně vzadu v hrdle... JÁ JSEM JÁ!!!

Čtu teď málo. Zato pokud mě kniha chytne, držím se jí jako klíště a hledám si na ni čas, kde jen děti dovolí. Nejčastěji cestou po poradenstvích, jedu-li sama. Občas večer, někdy chvilku na záchodě, tu a tam u jídla. Některé z úlovků spadají do kategorie Knihovnička kontaktního rodiče, takže se snad dočkají i podrobnější recenze, jiné nikoliv, ale přesto se o ně chci podělit. A tak zakládám tuto blogovou rubriku, sobě jako externí paměť a vám třeba jako inspiraci nebo nahlédnutí pod pokličku - má četba určitě dost ovlivňuje, co se mi tu zrovna "vaří". 

Žena a muž v rodině - kniha rozhovorů s psychoterapeutkou Ludmilou Trapkovou a sexuologem Vladislavem Chválou. Velmi mě oslovila hned první, lingvistická, kapitola, a kniha nepřestala táhnout až do konce. Díky formátu rozhovoru přístupná, rádoby oddechová, přesto velmi inteligentní a svým způsobem intelektuálně náročná četba. Dost nás doma oslovila, celkem jsme nad ní diskutovali. 

Rodinná terapie psychosomatických poruch - opět Chvála a Trapková, tentokrát již skutečně odborná psychoterapeutická četba. Koncept sociální dělohy a lidského zrání jako proces postupného naplňování potřeb a odpoutávání se od rodičů... Pěkně to do sebe zapadá, pěkně to zapadá do mých aktuálních životních témat: mužsko-ženská polarita v mém životě, v mé rodině dnešní a v rodině, ze které pocházím. Respekt k životu, sebepřijetí, vliv prenatálního života a raného dětství na pozdější bytí. 

Znovuzrozená - drobná knížečka od Soni Kolmanové o její cestě za přirozeným porodem. Za nejzajímavější části považuji ty, ve kterých otevřeně popisuje své pochyby, pocity nedokonalosti, rozhovory se svou intuicí. Je tam hodně o porodech, o přípravě na ně, o strachu a o víře, ale především je tam hodně o životě, jaké to může být s miminkem, co nás může zaskočit, co jí šlo hladce a proč... tedy dobrá příprava nejen na porod, ale především na šestinedělí a "ty věci", na které už mnohá těhotná nemyslí, nebo si je nedovede představit. Kdyby to nesměrovalo k domácím porodu, doporučovala bych to všem těhotným jako nenáročnou formu přípravy... a možná docela budu i tak. 

Životní proudy - takový úvod do biosyntézy od jejího zakladatele Davida Boadelly. Nazývám to teď svým největším koníčkem: já, má duše a mé tělo, cesty k celistvějšímu, naplněnějšímu bytí. V hlavě i v těle, v pohybu. Místy hodně odborné, naštěstí se celkem orientuju. nějaké pasáže holt čtu vícekrát. Intelektuální požitek vykojeného mozku! Spousta aha-efektů, velká touha to nejen číst, ale i prožívat, respektive jednou i pomáhat prožívat. Docvakávají některé poznatky z kurzu Patrika Bálinta pro lektory předporodních příprav, reflektuji mnoho dosavadních zkušeností. Až dočtu, určitě se vrhnu do dalších věcí o biosyntéze!

Miluj svůj život - záchodové čtení. Bestseller. Pravý americký. Vyskočil na mě v knihách na rozebrání v Řevnické knihovničce. Mamka ji teď dávala babičce, tak jsem se taky chtěla mrknout. Trochu úsměvné a přitom celkem podnětné, některá cvičení si dělám, baví mě se zkoumat, docela už jsem (i dříve) pochopila sílu pozitivního smýšlení a že mnoho věcí mám skutečně jen ve svých rukou. Sedět a litovat se nebývá cesta ke štěstí. Něco mě na té knize dráždí, ale několikrát denně ji otevřu (nemám si na ten záchod dát radši učebnici angličtiny?) a něco si z ní vezmu.