DESATERO MÝTŮ PŘI KOJENÍ aneb KOJME S ČISTOU HLAVOU A OTEVŘENÝM SRDCEM

Mýtus první: S takovými bradavkami nemůžeš kojit (musíš použít klobouček)

Tenhle mýtus zaručeně vytvořili a při životě udržují výrobci dudlíků a saviček. To oni totiž nejvíce ovlivňují pohled na to, jaký tvar si myslíme, že by měla ideální bradavka mít. Ideální bradavka. Nezavání Ti to něčím nekalým? Pokud ji někdo nemá jako dudlíček, má podle nich zaděláno na problém a měl by ji co nejrychleji překrýt kusem ideálně tvarované umělé hmoty. Jenže: je příroda opravdu takový sebevrah, aby nás vybavila nástrojem, který apriori nefunguje? V žádném případě.
Tak zaprvé: Tvé dítě se zcela jistě zvládne přisát na cokoliv, čím jsi obdařena, když k tomu bude mít vhodné podmínky, ideálně, pokud se bude moci přisát samo (tzv. samopřisátí - nejlépe hned po porodu, ale dobře funguje i během pozdějších dnů a týdnů).
Zadruhé: miminko se nepřisává na bradavku, ale na dvorec. Ne, že by tu bradavku ke kojení nepotřebovalo, ale rozhodně nehraje tak významnou roli, jako se jí požadavkem na její tvar přisuzuje. Navíc, ať se bude miminko kojit na jakékoliv bradavce, ta se postupně vytáhne, i případné srůsty, které ji drží uvnitř, povolí. Stačí vytrvat.
Zatřetí: klobouček možná zajistí, že odejdeš z porodnice s pocitem, jak Tvé miminko krásně pije, nicméně z dlouhodobého hlediska nepřináší žádná pozitiva. Je to zbytečná bariéra bránící přímému kontaktu a tím i výměně imunitních informací, vzniká pod ním nepříznivé prostředí, které prsům právě neprospívá, a především pak často nenápadně, ale jistě, snižuje tvorbu mléka (dítě vlastně nemusí být až tak dokonale přisáté) a často tak vede k poměrně brzkému a zbytečnému odstavení dítěte. Navíc, špatně zvolená velikost kloboučku dokáže bradavku i poškodit. V módě jsou navíc dnes ultratenké kloboučky, o kterých skoro ani nevíme – tak proč je tedy nedat úplně pryč? Alespoň nebude hrozit, že je někde zapomeneš a budeš nahraná.
Takže: žádná příprava bradavek na kojení ještě před porodem, žádné kloboučky hned v porodnici, ale dostatečný kontakt kůže na kůži, čas, trpělivost a samopřisátí. A věřit, že to půjde, protože proč by to nešlo. Kojení se učí kojením, nuže do toho!

Mýtus druhý: Po porodu musíš počkat, než se Ti začne tvořit mléko

Těžko říct, který expert přišel na tuto hloupost, která se stále traduje napříč světem. Naštěstí však není těžké ji vyvrátit. Mléko se v prsech tvoří již od začátku druhého trimestru těhotenství, mnoho žen to na vlastní oči pozná, když zjistí, že jim s rostoucím bříškem tu a tam z prsu kapička ukápne. Kojit mohou tedy bez obav již maminky předčasně narozených dětí, jakmile jsou toho děti schopné (často mnohem dříve, než jim dáme první příležitost).
Nažloutlému a hustému mléku, které po kapičkách teče první dny po narození miminka, říkáme mlezivo nebo kolostrum. Je to doslova poklad, vysoce hodnotný zázrak plný imunitních látek, každá jeho kapička je pro miminko důležitá. Má lehce projímavý účinek, aby z těla dítěte rychle dostalo smolku (tmavou stoličku, která se nastřádala v těhotenství) a střeva mohla naplno rozběhnout svou funkci. Je ho tak akorát pro malinký žaludek novorozence, který počítá s tím, že bude plněn po malých dávkách, zato skutečně často.
Několik dní po porodu je kolostrum nahrazeno tzv. zralým mlékem klasické bílé, modrobílé barvy. Pokud budeš kojit podle potřeby miminka, tj. kdykoliv dítě, které máš co nejvíce v náručí / na hrudi, chce (a chce nerovná se pláče, ale začíná hledat), vytvoří se zpravidla mléka tak akorát a nepotká Tě bolestivé nalití prsů, které zažijí některé maminky, které kojí podle mnohými zdravotníky doporučovaných intervalů. ​

Mýtus třetí: Musíš kojit v x-hodinových intervalech

Myslím, že tady jde nejvíc o dědictví socialistického porodnictví a jeho pokus o zajištění univerzální péče pro všechny. I já byla vánočka nošená po třech hodinách, málokdo v té době ne. Navíc jsme byli brzy na Sunaru a umělým mlékem není třeba krmit tak často jako mateřským, hůře se tráví. A pravidlo o třech hodinách je na světě. Vlastně mě nefascinuje, že přetrvává. Naše maminky taky dělaly všechno tak, jak věřily, že je to nejlépe, a pokud věřily, že nejlépe je krmit dítě podle budíku, není pro ně snadné to teď popřít a připustit, že to mohlo být jinak. Byť ani ony nejedí v pravidelných intervalech. Jen si to představ. Všichni v osm snídat, ve dvanáct obědvat, ve tři svačinka, v šest večeře, v deset spát a basta! A mezi tím ani lok.
Každý jsme jiný. I každé miminko je jiné. Některé se napije hodně, jiné málo, také jak kdy. Některé pije rychle, jiné pomalu, někdy má hlad, někdy jen žízeň, někdy se "jen" chce přitulit, ohřát, zpracovat zážitky. Novorozenci mají navíc od přírody poměrně krátký spánkový rytmus. Zdřímnou si, nakojí se, usnou u toho, po chvíli se vzbudí, nakojí se, usnou u toho – tedy pokud je má maminka u sebe. Je to nejlepší způsob, jak si zajišťují dostatek mléka a také nejlepší prevence zástav dechu, neupadnou totiž do pro ně zatím nebezpečného hlubokého spánku. A jak již bylo zmíněno, mateřské mléko se navíc rychle tráví a je tedy přirozené, že kojené děti chtějí obvykle, obzvláště zpočátku, ale mnohdy i později, pít poměrně často.

Mýtus čtvrtý: Při kojení nesmíš jíst čerstvé pečivo, brokolici, luštěniny, cibuli, česnek, rajčata, jahody, citrusy, celozrnné pečivo, ředkvičky, melouny, kořeněná jídla...

​Prostě raději umři hlady. Tečka. Třeba i na Štědrý den. (V ten den jsem text k tomuto mýtu psala J)
No, mělo to být trochu na odlehčení, ale vlastně mi to přijde docela vážné. Kdo na to přišel, že nejlépe pro zdraví svého kojeného potomka uděláme, když se budeme živit starýma rohlíkama a suchou rýží? Kojení je zcela normální stav ženy a něco, co dítě přirozeně očekává. Neočekává však, že se kvůli němu budeme neustále bát, zda jsme náhodou nesnědly něco, co by ho, bože chraň, mohlo nadýmat.
Ano, možná by se našla potravina, která Tvému miminku komplikuje trávení. Je sice pravděpodobnější, že pláče z jiných důvodů, ale budiž. Můžeš zkusit vysledovat, co mu vadí a dotyčnou věc vyřadit z jídelníčku. Ale preventivně osekat jídelníček, který je typický pro Tvou rodinu a tudíž je naopak žádoucí, aby si na chuť jednotlivých věcí miminko zvykalo, nemá žádný smysl, ani nebylo nijak odborně prokázáno, že by to mělo kýžený efekt.
Takže v klidu. Do salátu hrášek, na rybu citron, houbového kubu navrch. A kdo zvažoval, zda není čas přestat kojit, aby si mohl konečně připít jinak než džusem, asi už ví, co bych mu poradila. Šťastné a veselé a dobrou chuť! Alkohol do mléka v zásadě nepřechází. (Což není nabádání k alkoholismu, sama nepiju.)

Mýtus pátý: Když se v noci dobře vyspíš, budeš mít ráno více mléka

Zkusila jsi to? Tak to raději ani nezkoušej. Mléko se naopak tvoří hlavně v noci, když tělo odpočívá a může se naplno soustředit na dodávání energie do našich "mlékáren". Vysvětluje se to i tím, že ženy dříve celý den tvrdě pracovaly někde na poli a u toho jen sem tam nakojily, zatímco v noci spaly s dítětem takřka nonstop přisátým a noční poptávka se pak proměnila ve zvýšenou noční tvorbu.
Obecně platí, že ani ve dne, ani v noci nemá smysl čekat s kojením, až se prsa pořádně naplní. Čím delší budou pauzy, tím méně mléka se bude tvořit, i když prsa mohou být po delším nekojení tvrdší a pocitově plnější. Ale to je jen velmi krátkozraký pohled. Velmi plná prsa hlásí tělu: „Vyrábíš moc, nikdo to nechce, vyráběj míň!“ V souvislosti se zvýšenou noční tvorbou také mnohdy platí, že jakmile ukončíš noční kojení, má namále i to denní. Existují samozřejmě výjimky, nicméně spíše se vyplatí hledat, jak se i při nočním kojení dobře vyspat, a respektovat, že kojené děti jsou přirozeně nastavené na noční kojení a není běžné, aby prospaly celou noc.
Závěr? Chceš-li více mléka, koj častěji. Toho nejlépe dosáhneš, když dáš dítěti příležitost se k Tobě co nejvíce tulit a najít si prso kdykoliv dostane chuť se přisát. Ve dne, v noci.
Přeji Ti dobrou prokojenou noc!

Mýtus šestý: Pokud Tě nebolí bradavky, miminko je správně přisáté a vypije si, kolik potřebuje

Tento mýtus předpokládá, že každé špatné přisátí bolí a pokud tedy kojení nebolí, není třeba nic řešit. A ano, netřeba řešit problém, který neexistuje, jen je zároveň vhodné zkontrolovat, že je opravdu vše v pořádku. Drobný mezikrok, po kterém si můžeš říct sláva a užívat si to.
Správně přisáté miminko bude mít doširoka rozevřenou pusinku (tudíž v ní bude mít dost dvorce, nikoliv jen bradavku), dolní a ideálně i horní ret vyhrnutý ven a lehce zakloněnou hlavičku, což uvolní nosík, dýchací i polykací cesty a nasměruje bradičku více do prsu.
A jak je to s tím pitím? Bohužel neplatí, že každé přisáté miminko skvěle a vydatně pije. Ale je snadné poznat, zda tomu tak je: stačí sledovat tzv. pauzy brady, viz video od Jacka Newmana v odkazu. Kde je dobré přisátí i pauzy brady, tam je vše v pořádku. Pokud pauzy chybí (myšleno standardně, dítě má nárok někdy "jen" být na prsu), a nepomůže ani stlačování prsu, je nutné přijít na to, proč dítě nepije, často právě kontrolou techniky, popř. zvyšováním tvorby mléka.
Video Velmi dobré pití: http://www.breastfeedinginc.ca/content.php?pagename=vid-reallygood-czech

Mýtus sedmý: Máš slabé mléko, Tvému miminku nestačí

Nechci bagatelizovat situace, kdy miminko špatně prospívá a je potřeba zjistit příčinu. Těch může být vícero, ale rozhodně je velká škoda je smést ze stolu zavedením pojmu slabé mléko a nasazením příkrmů.
Mateřské mléko je zázračná tekutina. Tvé tělo ji vyrábí přímo pro potřeby Tvého miminka, jeho složení se mění v průběhu kojení, z kojení na kojení i jak dítě roste tak, aby vždy dokonale naplňovalo jeho potřebu živin. Nepochybuj o kvalitě svého mléka! Není slabé, málo výživné, či jak jinak ho někdo označil. To jen některé situace nás svádí k tomu si to takto vykládat.
Dost možná je všechno naprosto v pořádku. Miminko se chce kojit z mnoha a mnoha důvodů, nemusí to být vždy hlad, prostě chce být u Tebe, zahřát se, usnout, zpracovat nějaký zážitek, zmírnit stres, strach, bolest. To může dobře vyřešit třeba i nošení v šátku nebo vhodném nosítku. Možná chce pít častěji, než v nastavených intervalech, což je také pochopitelné, viz mýtus číslo tři. A možná, že by potřebovalo, aby mu mlíčko více teklo. To už samozřejmě vyžaduje řešení: je třeba zajistit, aby maličké dostatečně a efektivně pilo například úpravou přisátí a polohy, stlačováním prsu či dobře načasovaným přeložením na druhý prs. Ano, někdy je dobré podpořit tvorbu mléka, někdy je potřeba hledat řešení v (dočasném) příkrmu. Nijak to však nesouvisí s kvalitou mateřského mléka. Nekvalitní mateřské mléko, v případě běžně živené ženy, v zásadě neexistuje. Nemusíš se bát. ​

Mýtus osmý: Bolavé bradavky vyléčíš tím, že několik dní nebudeš kojit

Když budu puntičkář a půjdu čistě po obsahu uvedených slov, tak ano, je možné, že bradavky se několikadenní pauzou v kojení mohou začít obstojně hojit. Jenže je to tak radikální řešení, že bychom jeho běžnou aplikací vylili vaničku i s miminkem. Možná by bylo po bolavých bradavkách, ale dost možná bychom velmi ohrozili i kojení samotné. Prospěšné nebývá ani odsávání namísto kojení, odsávačka bude nejspíš bolavým bradavkám také vadit a miminku ztráta kontaktu s prsy neprospěje.
Věz tedy, že ani v tuto chvíli není nic lepšího, než pokračovat v kojení a zároveň podniknout několik kroků k tomu, aby ses bolesti a problému zbavila. Nutným minimem je i v tuto chvíli zapracovat na dokonalém přisátí a poloze. Mírným záklonem hlavy dítěte docílíš toho, že bradavka nebude směřovat doprostřed jeho úst, ale k hornímu patru, kde nedochází k jejímu poškozování. Snažíme se zkrátit dobu kojení zrychlením toku mléka (stlačování), nasadíme účinný lék na bradavky, zkontrolujeme uzdičky, dostatečně bradavky větráme a dáváme si pozor, aby se nám k ničemu nepřilepily. V žádném případě neodtrhávej dítě od prsu, ale počkej, až se samo pustí. A v případě velké bolesti, než abys uvažovala o ukončení nebo přerušení kojení, si můžeš vzít i běžnou dávku léku na bolest, kupříkladu ibuprofenu. A pak už jen buď trpělivá. Hojení "za provozu" bude trvat trošku déle, ale taky nepřestaneš chodit jen proto, že sis zadělala na krvavé puchýře.

Mýtus devátý: průběh porodu a bezprostřední hodiny po porodu nemají vliv na úspěšnost kojení

Začnu zeširoka. Mnoho žen má dnes s kojením problémy. Různě s ním bojují, vzdávají ho, bagatelizují jeho význam. A je to zcela pochopitelné. Vlastně jsou v tom dost nevině. Jak se totiž říká, kojí celá společnost. A ta současná klade kojení tolik překážek, že je spíše výjimkou bezproblémově a dlouhodobě kojit. Většinou ani nevíme, jak vlastně takové kojení vypadá, a neřešíme to až do chvíle, kdy nám miminko poprvé přinesou na přiložení – a pak jsme odkázány na množství často protichůdných rad.
Teď k těm porodům. Každá rodíme tak, jak nám to naše založení a daná situace umožňuje a nemá smysl se zpětně kamenovat za to, že jsi miminko neměla bezprostředně po porodu u sebe či že jsi nevydržela bolest a řekla si o utišující prostředek. Je však dobré vědět, že podávané léky, epidurál, odsátí dítěte po narození a v neposlední řadě pak chybějící podpora bondingu v prvních hodinách po porodu mohou mít a často i mají vliv na dobrý začátek a tím i další průběh kojení.
Dobrému začátku kojení velmi prospívá, když je miminko po narození zcela při smyslech, nemá podrážděné dýchací cesty a může se soustředit na svou první cestu k prsu. Stejně jako u zvířat bylo i u lidí prokázáno, že v prvních hodinách po porodu jsou obzvláště vnímaví a situace, které v tuto jedinečnou chvíli prožívají, si hluboko vtiskávají. Dítě, které se po porodu doplazí k prsu a samo přisaje, bude velmi pravděpodobně toto přisátí, které bývá naprosto správné, schopno kdykoliv zopakovat, a to je významný krok na cestě k dobrému kojení. Ze statistik vyplývá, že dobrý začátek kojení souvisí s jeho dlouhodobostí a výlučností, tj. že ženy a děti, které musí na začátku překonávat zmíněné překážky, zpravidla kojí méně, i když tyto překážky zdárně překonají.
Přeji nám všem co nejlepší starty, nejen v otázce kojení.

Mýtus desátý: Se zavedením příkrmu musíš vynechat dané kojení

S desátým mýtem se posunuji mimo novorozeneckou sféru, nicméně jde o mýtus, se kterým se také setkávám velmi často a který dokáže nadělat dost zbytečné škody. Bohužel je notně podporován mnohými pediatry, pro které je, zdá se, cílem postupné odstavení s úderem sedmého měsíce. Proto se ho tak těžko zbavuje.
Postupné a často poměrně rychlé odstavení je přesně to, k čemu se vyslechnutím rady na vynechávání jednotlivých kojení po zavedení příkrmů dostáváme. Ovšem úplně tím ignorujeme doporučení WHO, podle kterého máme kojení aktivně nabízet a kojit podle potřeby dítěte až do dvou let věku a ideálně pak s kojením pokračovat, jen bez aktivního nabízení, až do přirozeného odstavení. Bylo by chybou si myslet, že dvouletému (ročnímu, tříletému,...) dítěti by už kojení nic užitečného nepřinášelo. Mateřské mléko se v každém věku přizpůsobuje výživovým i imunitním potřebám dítěte a teprve kolem cca 2,5 let jsou střeva kojeného dítěte v maximální formě pro to, aby už si s obranyschopností organismu dobře poradila sama, bez podpory mateřského mléka. Stejně tak pro Tebe coby ženu je dlouhodobé kojení výhodné z hlediska prevence některých druhů rakoviny či třeba osteoporózy.
A jak je to tedy s tím vynecháváním příkrmů? Podívejme se na samotné slovo PŘÍkrm. Ke kojení PŘIdáváme KRMi. Kojení nerušíme, ale dítě, které již cosi pojí, ale ještě by si dalo i mlíčko, bez váhání dokojíme. Nebo naopak, po nakojení dokrmíme. V praxi to ideálně vypadá tak, že cca během prvního roku života necháváme kojené dítě experimentovat s různými chutěmi, rozšiřovat rejstřík i zdroje živin, ale nutně nevyžadujeme, aby se příkrmem dosyta najedlo. (Je možné se inspirovat i takzvaným BLW (baby led weaning, odstavování řízené dítětem), při kterém děti nedostávají kašičky lžičkou, ale vybírají si z nabídnuté napařené zeleniny, ovoce a dalších zdravých potravin, které jedí samy rukou.) Mateřské mléko je stále velmi podstatnou složkou jeho stravy. Jak čas poběží, přirozeně dojde k tomu, že některé kojení začne dítě vynechávat nebo si už třeba "jen tak cucne".
V naší společnosti, bohužel, není kojení starších dětí běžně akceptováno, a kde kdo se pohoršuje již i nad kojením rok a půl starého dítěte. Rozumím tedy, že není pro každou ženu snadné otevřeně kojit své batole. Na druhou stranu, se starším dítětem si již můžeš domluvit jasná pravidla, za jakých podmínek je kojení možné a kdy nikoliv (já jsem třeba starší dcerku klidně kojila v autobuse, ale nikoliv v metru, kde mi to bylo nepříjemné, mladší zase, když je v šátku či nosítku, dostane opravdu skoro kdekoliv, protože na ni není příliš vidět). Nikoho samozřejmě nelze nutit do delšího než několikaměsíčního kojení, je však škoda, pokud jsou od něj odrazovány ty z nás, kterým by přišlo příjemné a přirozené. Nezbývá, než i tady vyzvat, abys naslouchala vlastní intuici a pídila se po aktuálních informacích, pokud se Ti nezdají rady pediatra.