Dnes mi Facebook připomněl, že jsou to přesně tři roky od chvíle, kdy jsem poprvé zveřejnila odkaz na tento web. Označení Být si blízko vzniklo jen nedlouho předtím, do té doby jsem to byla prostě já, kdo poskytoval své nosící a laktační poradenství, spíše jako doplněk k překladům a práci v jazykové škole. Být si blízko přišlo spolu s uvědoměním, že cesta, po které se od narození první dcerky postupně vydávám, má smysl a já pro ni dostala do ranečku hojně naloženo. Jsem vděčná, že mi to došlo, jelikož tohoto mého přesměrování rozhodně nelituji.
S ohromením koukám, co se dá za tři roky stihnout. Byla jsem v půlce druhého těhotenství. Ještě před porodem jsme s Peťou stihly rozjet podpůrnou skupinu při kojení a kontaktním rodičovství, která od té doby žije a nepřestává žít a přinášet každotýdenní "domov" desítkám žen s malými dětmi. Už se v ní protočilo tolik mikrogenerací, podniklo tolik společných akcí, nasdílelo tolik silných příběhů...
Po narození Žofi jsem dokončila kurz pro lektorky vědomé a aktivní přípravy na mateřství a rodičovství a pokračovala kurzem pro lektory předporodních příprav. Zamilovala jsem se do skupinových příprav na kojení, na kterých vždy všem přeju, abychom se už, pokud si to nebudeme přát, nemusely vidět, a skutečně mám největší radost, když se prevence zadaří a nejsem už potřeba. Začala jsem také pořádat pravidelné kurzy nošení, zejména na zádech, které se ze skautské klubovny postupně přesunuly k nám domů, do dnešní geniální podoby, kdy se nejen trénují praktické úvazy na břiše, zádech či boku, ale také si v malé skupině popovídáme a dáme si společný zdravý oběd. Shodou okolností i při psaní tohoto příspěvku myslím na to, co budu zítra vařit, než další čtveřice žen dorazí na dopolední kurz :)
V té době jsem si také začala osahávat rozdíl mezi poradkyní a průvodkyní a vědomě se rozhodla být víc a víc tou druhou - nevytvářet závislost na mých radách, ale spíše podporovat ženy, aby se mohly spolehnout na vlastní síly a intuici. A samozřejmě poskytovat co nejlepší informace a podporu. Ne vždy se mi to dokonale daří, ale jdu do toho s upřímným odhodláním a učím se být skutečně k dispozici tak, jak to daná žena potřebuje. Má cesta také začala směřovat k psychologické podpoře a po loňském intenzivním kurzu v Remediu jsem začala oficiálně poskytovat i krizovou intervenci. Kde v mých začátcích bylo v popředí mých snah dobré kojení a spokojené miminko, tam jsou dnes spokojené ženy. Ideálně spokojeně kojící, ale když to nejde jinak, tak i spokojeně nekojící.
A to už nemělo daleko k zacílení úplně mimo kojení a nošení, do čisté podpory žen toužících po sebepoznání a seberozvoji. A tak vzniklo Putování krajinou našeho ženství, nádherný projekt devíti tématických setkání, která pomáhají poznávat, pojmenovávat, integrovat a měnit to, čím žijeme. Jemně, bezpečně, s respektem. První velmi naplňující běh pomalu končí, druhý právě pouštíme do světa a těšíme se na nové účastnice!
Hodně toho je, věru. Ty tři roky zpátky jsem trochu váhala a říkala si, jak mě může laktační a šátkovací poradenství uživit. Každou svou klientku uvidím jednou, max několikrát. Pohledem zpět se směju. Ano, mnoho žen vidím jen v situaci akutní potřeby, ale mnoho se vás vrací a zapisujete se mi svými příběhy hluboko do srdce. V mnoha případech se z nás staly kamarádky, ba i přítelkyně. Nejedno vaše dítko vidím růst a děláme na sebe čáry máry na lekcích skřítků. Děkuji vám za tuhle obrovskou důvěru. Moc si jí vážím.
A co bude dál? Vždycky jsem měla spoustu obrazů toho, co by mě lákalo a bavilo dělat, i nyní si některé maluju. Za další tři roky se, jak vidíte, může přihodit kde co, ale krásně se vidím třeba v počátcích své terapeutické biosyntetické praxe nebo jako supervizní podpora svým kolegyním při hledání cest, jak nevyhořet. Nu, povíme si :) Tak na další úspěšné roky!
RSS Feed
