Tip první: NAJDI SI KOJÍCÍ KAMARÁDKU
Myslím to smrtelně vážně. V dnešní době, kdy málokterá z nás měla možnost vidět, jak vlastně takové kojení vypadá, není vůbec špatný nápad jít někam tak trochu nasávat atmosféru, drze očumovat, chceš-li. Vidět, že to úplně normálně funguje. Ideálně ještě v těhotenství. Odpozorovat (a stačí jen tak spontánně, nemusíš se na to nijak zvlášť soustředit ve snaze si vše zapamatovat) pohyby, polohy, výrazy tváře. Popovídat si o tom, co kojení obnáší a čím obohacuje. Vidět, že je přirozenou součástí života ženy.
Dobře mohou posloužit i tzv. podpůrné skupinky. Schází se na nich kojící ženy, aby sdílely své radosti a starosti, aby se vzájemně podpořily, aby zažily kolektiv, kde se s kojením jednoduše počítá. Je to vynikající varianta obzvláště pokud žiješ v místě, kde jsi nová, a kde nemáš moc kontaktů. I introvertní pozorovatelka zde může najít vnitřní klid a dobrou kamarádku! Nejbližší podpůrnou skupinku si můžeš najít třeba v seznamu laktačních poradkyň Mamily, http://www.mamila.sk/pre-matky/poradkyne-pri-dojceni/#cr
Dobře mohou posloužit i tzv. podpůrné skupinky. Schází se na nich kojící ženy, aby sdílely své radosti a starosti, aby se vzájemně podpořily, aby zažily kolektiv, kde se s kojením jednoduše počítá. Je to vynikající varianta obzvláště pokud žiješ v místě, kde jsi nová, a kde nemáš moc kontaktů. I introvertní pozorovatelka zde může najít vnitřní klid a dobrou kamarádku! Nejbližší podpůrnou skupinku si můžeš najít třeba v seznamu laktačních poradkyň Mamily, http://www.mamila.sk/pre-matky/poradkyne-pri-dojceni/#cr
Tip druhý: PŘEDSTAVUJ SI, JAK TEČE
Někdo by to nazval silou pozitivního myšlení. Jiný by spíše vyzdvihl, že co si dovedeme představit, to se pak snáze stává realitou. Možná, že už to dokonce realita je. Nebo Tě přesvědčí biologie a fakt, že při Tvém vnitřním vyladění se spustí hormonální reakce. Ať už to máš jakkoliv, důležité je, že to funguje. Má velký význam začít si již v těhotenství, ale i kdykoliv později představovat miminko na své hrudi, jak se přisává a lačně, plnými doušky saje. Jak v prsou zatrne a začne z nich několika pramínky stříkat mléko. Pohled z očí do očí, dotek hebké pokožky, radost rozlévající se do celého těla, respektive těl. Máš dostatek mléka pro své miminko, Tvé miminko krásně pije a dobře prospívá.
Tip třetí: HŘEJ MIMINKO NA SVÉ HRUDI
Věděla jsi, že ženská prsa mají zázračnou schopnost fungovat jako termoregulátory? Pokud na ně položíš své maličké hned po narození, nebude potřebovat žádný inkubátor ani ohřívanou postýlku. Bude přesně tam, kam má zakódováno, že se chce po vyplutí z bříška dostat: v místě, kde tluče srdce podobně, jako když ještě bylo uvnitř, kde najde podporu pro svůj rytmus dechu, kde ucítí maminku, na kterou by z větší dálky nevidělo, a kde budou nejlépe stimulovány reflexy, díky kterým se miminko začne plazit po matčině hrudníku, až se, dostane-li dostatek času, zpravidla i samo přisaje. Takové přisátí je ten nejlepší start do bezproblémového a dlouhodobého kojení.
A víš, co je skvělé? Že to funguje i kdykoliv později, byť třeba ne tak zázračně, jako v prvních minutách a hodinách po porodu. Běžně vídám miminka, která se po vysvléknutí do plenky a přiložení na nahou matčinu hruď sama přisají i týdny po narození. Někdy to jde hned, jen co dostanou příležitost, jindy potřebují více času. Ale zpravidla to funguje. Kontakt kůže na kůži pomáhá řešit mnoho potíží nejen v souvislosti s kojením. V přirozeném prostředí se rozbíhají přirozené procesy… stojí to za vyzkoušení. A zacyklím to návratem k termoregulátorům: dítě na hrudi nejen zahřejeme, je-li tomu třeba, ale i přiměřeně ochladíme při horečce. Je to osvědčený recept.
A víš, co je skvělé? Že to funguje i kdykoliv později, byť třeba ne tak zázračně, jako v prvních minutách a hodinách po porodu. Běžně vídám miminka, která se po vysvléknutí do plenky a přiložení na nahou matčinu hruď sama přisají i týdny po narození. Někdy to jde hned, jen co dostanou příležitost, jindy potřebují více času. Ale zpravidla to funguje. Kontakt kůže na kůži pomáhá řešit mnoho potíží nejen v souvislosti s kojením. V přirozeném prostředí se rozbíhají přirozené procesy… stojí to za vyzkoušení. A zacyklím to návratem k termoregulátorům: dítě na hrudi nejen zahřejeme, je-li tomu třeba, ale i přiměřeně ochladíme při horečce. Je to osvědčený recept.
Tip čtvrtý: NECH SE HÝČKAT, KRÁLOVNO!
Nech si navařit, nakoupit, pozvi si někoho, ať tě pobaví a rozptýlí! Může být hodně důležité udělat to v šestinedělí, kdy si tělo žádá odpočinku, děťátko častého kojení a tulení a hlava plná hormonů špetky pochopení a uklidnění, nicméně byla by škoda nezavolat si pomoc i kdykoliv později to bude třeba! Místo dárečku pro miminko může návštěva vyzvednout poštu a starší dítě ze školky… Nemusíš se cítit trapně, že něco nestíháš. Péče o miminko a sama sebe po porodu se vždycky lépe zvládala v tlupě, tak proč bys na to teď měla být sama? A koneckonců, pokud to tak potřebuješ, můžeš si slíbit, že za každý uvařený oběd se jednou revanšuješ a pošleš péči dál, někomu, komu zrovinka přijde vhod.
Že nemáš v místě bydliště rodinu ani kamarády? Možná by Tě překvapilo, kolik ochotných duší by dokázalo dojet přes půl republiky a naplnit Ti mrazák, kdyby věděly, že to uvítáš. A objednat Ti oběd s donáškou až do domu zvládnou v době internetu i z jiného světadílu. Mnohdy navíc postačí, když zavolají, vyslechnou, podpoří…
Stále nemáš odvahu? Pokud jsi ještě těhotná, zjisti si od kamarádek s dětmi, jaké měly šestinedělí. Jak se cítily, kolikrát měly chuť od dítěte někam utéct, kolik je potkalo bezmoci a vzteku... a samozřejmě i radosti a vděčnosti! Nechci Tě strašit, jen připravit na možnou realitu, o které se v naší společnosti příliš nemluví. S každým dělají šestinedělní hormony něco trochu jiného, ale za většinou spokojených maminek se skrývá příběh o nepochopitelných návalech lítosti, minutách nezastavitelného pláče a touze někam s tím uřvancem praštit a zmizet. Vím, o čem mluvím, i napodruhé mě to svou silou zaskočilo, jen už jsem věděla, že zase brzy bude líp.
Tak jen do toho. Vždycky je na koho se obrátit. Nech se hýčkat, královno! Zasloužíš si to!
Že nemáš v místě bydliště rodinu ani kamarády? Možná by Tě překvapilo, kolik ochotných duší by dokázalo dojet přes půl republiky a naplnit Ti mrazák, kdyby věděly, že to uvítáš. A objednat Ti oběd s donáškou až do domu zvládnou v době internetu i z jiného světadílu. Mnohdy navíc postačí, když zavolají, vyslechnou, podpoří…
Stále nemáš odvahu? Pokud jsi ještě těhotná, zjisti si od kamarádek s dětmi, jaké měly šestinedělí. Jak se cítily, kolikrát měly chuť od dítěte někam utéct, kolik je potkalo bezmoci a vzteku... a samozřejmě i radosti a vděčnosti! Nechci Tě strašit, jen připravit na možnou realitu, o které se v naší společnosti příliš nemluví. S každým dělají šestinedělní hormony něco trochu jiného, ale za většinou spokojených maminek se skrývá příběh o nepochopitelných návalech lítosti, minutách nezastavitelného pláče a touze někam s tím uřvancem praštit a zmizet. Vím, o čem mluvím, i napodruhé mě to svou silou zaskočilo, jen už jsem věděla, že zase brzy bude líp.
Tak jen do toho. Vždycky je na koho se obrátit. Nech se hýčkat, královno! Zasloužíš si to!
Tip pátý: HODINKY DO KOŠE, VÁHY DO SBĚRU!
A partnera, který se ráno s účastí zeptá, kolikrát jsi v noci kojila, láskyplně políbit a s úsměvem na tváři odeslat do patřičných míst. Kojení má totiž tu kvalitu, že dobře (ba lépe) funguje bez stopek, odměrných válců a dalších měřidel. Není důležité, jak často a jak dlouho kojíš, ale zda se dítě dobře napije a nic vám nechybí ke spokojenosti. Schválně píšu vám, tedy ani dítěti, ani Tobě. Ovšem opravdu Tobě, nikoliv sousedce, babičce či paní doktorce, kterým by bylo milejší, kdyby se prtě kojilo jednou za 3,5 hodiny a pilo po deseti minutách nejprve z pravého a pak z levého prsu. I my jíme každý jinak často a jinak dlouho. A kdyby nám u jídla bylo tak dobře, jako miminku u prsa, také bychom se nechtěli hnout od talíře.
Ani vážení nemá valný význam. Odchylka novorozeneckých vah je tak velká, že vám podle nich stejně nikdo nezaručí, že dítě dobře pilo. Navíc, když zvážím před a po kojení dítě, které se chtělo jen napít na žízeň, začnu být nervózní. Když zvážím miminko, které se pořádně vykakalo, a navážím mu méně, než po předchozím kojení s plným bříškem, notně zblednu. Vážení je zkrátka zdrojem zbytečného stresu. Ano, potřebujeme sledovat, zda dítě prospívá. Ale mnohem více a bezpečněji toho poznáš vlastním okem a pocitem. Je spokojené? Má dost čiré moči? A především, opravdu pije, s pauzami brady? Kdybys kojila nonstop a dítě se stále tvářilo hladově, něco nejspíš nefunguje a bude třeba hledat příčinu. Váhy ani hodinky Ti v tu chvíli nepomohou.
Ani vážení nemá valný význam. Odchylka novorozeneckých vah je tak velká, že vám podle nich stejně nikdo nezaručí, že dítě dobře pilo. Navíc, když zvážím před a po kojení dítě, které se chtělo jen napít na žízeň, začnu být nervózní. Když zvážím miminko, které se pořádně vykakalo, a navážím mu méně, než po předchozím kojení s plným bříškem, notně zblednu. Vážení je zkrátka zdrojem zbytečného stresu. Ano, potřebujeme sledovat, zda dítě prospívá. Ale mnohem více a bezpečněji toho poznáš vlastním okem a pocitem. Je spokojené? Má dost čiré moči? A především, opravdu pije, s pauzami brady? Kdybys kojila nonstop a dítě se stále tvářilo hladově, něco nejspíš nefunguje a bude třeba hledat příčinu. Váhy ani hodinky Ti v tu chvíli nepomohou.
Tip šestý: NAVAŽ A BĚŽ!
Obecně bych řekla, že u kojení je minimálně v šestinedělí nejlepší nikam nespěchat. Posedět, poležet, hlavně pohodlně, dovolit si nic jiného nedělat, užívat si to. Pokud to lze nějak zařídit, není nutné se hned vracet do provozu, zvládat domácnost či venčení psa. Ale každé tulení se v posteli či na oblíbeném kojícím křesle jednou skončí, potřebujeme vyrazit „do terénu“, ať už je tím myšlen pohyb po bytě nebo venku. A právě pro takové příležitosti je ideálním společníkem šátek na nošení dětí (nebo vhodné ergonomické nosítko). Nejen, že v něm můžeš pokračovat v kontaktu kůže na kůži a tím podporovat kojení a vztah s miminkem (viz. tip no. 3), ale můžeš přímo v něm i kojit. Jde to snadno i při vertikálním nošení, jehož jsem zastáncem, stačí úvaz (třeba obyčejný kříž s kapsou uvnitř) trochu povolit, posunout si miminko níže, nasměrovat k prsu a užívat si kojení za pochodu. Jasně, většinou to není o tom, že bychom mašírovaly po ulici a zároveň kojily, ale spíš o nenápadném nakojení v autobuse, na přednášce, u skluzavky se starší ratolestí atp. Ale klidně to můžeš zkusit i na té procházce se psem.
Tip sedmý: SDÍLEJ S MIMINKEM LOŽE
Už byla řeč o tom, že nemá smysl evidovat počet nočních kojení, že je lepší nechat noc plynout tak, jak běží a prostě kojit jak je třeba. Často se Ti uleví jen tím, že přestaneš sledovat hodiny a počítat probuzení. Velkou úlevu pak může přinést umístění miminka do své postele (samozřejmě bezpečně, aby nemělo kam zapadnout), abys k němu nemusela v noci vstávat a tím se zbytečně moc neprobudila.
Při kojení se vylučuje spánkový hormon melatonin, díky kterému se Ti bude snadno usínat, ať už nakojíš vleže a skoro o tom nebudeš vědět, nebo budeš mít potřebu sedět, ale vrátíš se do říše snů jen, co miminko položíš a svezeš se vedle něj. Obavy, že bys miminko zalehla, jsou zcela liché. Není doložený žádný případ, že by se tak stalo, pakliže tedy nepočítáme osoby pod vlivem omamných látek či léků na spaní. Spánek v těsné blízkosti miminka má i tu výhodu, že se vaše spánkové cykly sladí a Ty se zpravidla probudíš s jeho prvními hledacími pohyby, aniž by Tě vytrhlo z hlubokého spánku.
Společné spaní má ještě jeden rozměr: pokud je to jen trochu možné, dopřávejte si ho i přes den. Časem si sice na přerušovaný spánek zvykneš (jsi žena a máš ho v sobě po staletí zakódovaný), přizpůsobíš čas, kdy si půjdeš lehnout, nicméně alespoň tu a tam nemusí být k zahození dopřát si dvacet i během denního spánku dítěte. (I prtě bude dost možná spát lépe, když tam budeš s ním a ne umývat nádobí.)
Chvilky společného tulení v jedné posteli jsou nezapomenutelné. Děti rychle rostou a ani se nenaděješ a přijde doba, kdy si samy řeknou, že by chtěly mít vlastní postýlku… do osmnácti s vámi spát nebudou A Ty budeš mít jistotu, že to přišlo v době, kdy jsou na takové osamostatnění skutečně připravené.
Při kojení se vylučuje spánkový hormon melatonin, díky kterému se Ti bude snadno usínat, ať už nakojíš vleže a skoro o tom nebudeš vědět, nebo budeš mít potřebu sedět, ale vrátíš se do říše snů jen, co miminko položíš a svezeš se vedle něj. Obavy, že bys miminko zalehla, jsou zcela liché. Není doložený žádný případ, že by se tak stalo, pakliže tedy nepočítáme osoby pod vlivem omamných látek či léků na spaní. Spánek v těsné blízkosti miminka má i tu výhodu, že se vaše spánkové cykly sladí a Ty se zpravidla probudíš s jeho prvními hledacími pohyby, aniž by Tě vytrhlo z hlubokého spánku.
Společné spaní má ještě jeden rozměr: pokud je to jen trochu možné, dopřávejte si ho i přes den. Časem si sice na přerušovaný spánek zvykneš (jsi žena a máš ho v sobě po staletí zakódovaný), přizpůsobíš čas, kdy si půjdeš lehnout, nicméně alespoň tu a tam nemusí být k zahození dopřát si dvacet i během denního spánku dítěte. (I prtě bude dost možná spát lépe, když tam budeš s ním a ne umývat nádobí.)
Chvilky společného tulení v jedné posteli jsou nezapomenutelné. Děti rychle rostou a ani se nenaděješ a přijde doba, kdy si samy řeknou, že by chtěly mít vlastní postýlku… do osmnácti s vámi spát nebudou A Ty budeš mít jistotu, že to přišlo v době, kdy jsou na takové osamostatnění skutečně připravené.
Tip osmý: TANCUJ, TANCUJ, VYKRÚCAJ
Nebo si dopřávej horké koupele, udělej si domácí kino, medituj (to jde u kojení dobře), zkrátka nezapomínej na sebe. Co přesně bys měla dělat, aby ses cítila fajn, víš jedině Ty sama. Nápovědou Ti bude Tvůj dosavadní život. Co Ti vždycky přinášelo radost a dodávalo energii? Napiš si seznam alespoň pěti takových věcí a vzpomeň si na něj, až se budeš cítit bídně. Nezapomínej na své oblíbené aktivity jen proto, že jsi nebo brzy budeš maminkou. I nadále jsi ženou, jsi to pořád Ty! Jasně, že běhat půlmaratony asi pár týdnů po porodu nebudeš a metalový koncert v zakouřeném prostoru si asi taky necháš s miminkem na hrudi ujít, ale tohle přeci není všechno nebo nic! Kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá výmluvy… zkrátka vždycky existuje cesta, jak nabrat síly. A někdy stačí maličkosti. Pověsit si do uší náušnice. Pustit si oblíbenou písničku, třeba i pětkrát za sebou. Zavolat dobré kamarádce. S kojením to nesouvisí jen zdánlivě.
Tip devátý: DŮVĚŘUJ SVÉMU MIMINKU
Znovu a znovu mě to nepřestává fascinovat: když se to maličké stvoření narodí, přesně ví, co má dělat. Pokud ho tedy necháme. Umí se narodit. Umí si dolézt k prsu. Umí se přisát. Umí si říct, kolik a kdy chce pít. Hlásí, že chce čůrat (a že proto teď chvíli pít nebude). Ví, kde je mu nejlépe. Nechce spát samo. A tak dále a tak dále. Má jasno. To jen my častochodíme a přemýšlíme, zda je pro něj nejlepší to, či ono, zda máme poslechnout radu pediatra, nebo babičky,… Proč radši neposloucháme, co nám říká naše dítě?
Jsem přesvědčená, že cesta k hladkému kojení vede přes naslouchání potřebám miminka a důvěru v jeho kompetence. A když půjdu ještě o krok dál: jsem přesvědčená, že nasloucháním dítěti a důvěrou v jeho schopnosti dělám něco, co mnohokrát přesahuje tématiku kojení. Důvěřuju mu, že umí žít svůj život. Že o sobě dokáže rozhodovat. Že si poradí, že se domluví, že…
A přesně takový obraz pak o sobě bude Tvé dítě mít. Bude si v životě důvěřovat. A to není marné.
Jsem přesvědčená, že cesta k hladkému kojení vede přes naslouchání potřebám miminka a důvěru v jeho kompetence. A když půjdu ještě o krok dál: jsem přesvědčená, že nasloucháním dítěti a důvěrou v jeho schopnosti dělám něco, co mnohokrát přesahuje tématiku kojení. Důvěřuju mu, že umí žít svůj život. Že o sobě dokáže rozhodovat. Že si poradí, že se domluví, že…
A přesně takový obraz pak o sobě bude Tvé dítě mít. Bude si v životě důvěřovat. A to není marné.
Tip desátý: POSLOUCHEJ SVÉ SRDCE
To nejdůležitější na závěr. Důvěřujme samy sobě, naslouchejme svému srdci, své intuici. Pro mnohé z nás je to těžké, hořce těžké. Zapomněly jsme, jak na to. Býváme plné pochybností, nedůvěry ve své schopnosti, podlamují se nám kolena pod tíhou kontroverzních rad a informací, které se na nás ze všech stran valí. Inu, asi nám jako miminkům moc nedůvěřovali a teď se to s námi táhne. Ale tohle prokletí dnešní doby, které jsme dostaly do vínku, nemusíš věčně trpět. Můžeš ho úplně normálně odmítnout a začít v nánosech dobře myšlených rad hledat svůj vnitřní hlas. Je tam. Možná úplně dole, možná celkem slaboučký, ale je tam. A když mu budeš věnovat pozornost, bude sílit.
Když se dostanu do situace, ve které nevím, kudy dál, koho poslechnout, osvědčilo se mi počkat. Dát si odstup. Dokud nevím, nic neřeším, nic neměním. Neměla bych už nějak zařídit, aby prtě spalo celou noc? Nevím? Tak to nechám koňovi a počkám, až budu vědět. Ono to „neměla bych“, vlastně znamená „někdo cizí říká, že bych měla“. Jak může někdo cizí vědět, co je pro Tebe a Tvé dítě nejlepší? Jasně, většina z nás nemá vystudovanou medicínu ani psychologii. Ale přesto máme něco, co všichni ti odborníci nemají. Vztah, svou jedinečnou zkušenost a neumlčitelný vnitřní hlas. Když ho budeme ignorovat, velká část našeho já bude skomírat a trpět. A to by byla škoda.
Nejen u kojení platí, že když budeš myslet pozitivně, důvěřovat si a krůček po krůčku naplňovat své touhy, půjde to. Třeba ne vždy na sto procent, nejsme roboti, ale půjde to. Třeba ne nejobvyklejší ani nejjednodušší cestou. Nevadí. Asi se máme o životě něco naučit.
Věř si. Půjde to.
Když se dostanu do situace, ve které nevím, kudy dál, koho poslechnout, osvědčilo se mi počkat. Dát si odstup. Dokud nevím, nic neřeším, nic neměním. Neměla bych už nějak zařídit, aby prtě spalo celou noc? Nevím? Tak to nechám koňovi a počkám, až budu vědět. Ono to „neměla bych“, vlastně znamená „někdo cizí říká, že bych měla“. Jak může někdo cizí vědět, co je pro Tebe a Tvé dítě nejlepší? Jasně, většina z nás nemá vystudovanou medicínu ani psychologii. Ale přesto máme něco, co všichni ti odborníci nemají. Vztah, svou jedinečnou zkušenost a neumlčitelný vnitřní hlas. Když ho budeme ignorovat, velká část našeho já bude skomírat a trpět. A to by byla škoda.
Nejen u kojení platí, že když budeš myslet pozitivně, důvěřovat si a krůček po krůčku naplňovat své touhy, půjde to. Třeba ne vždy na sto procent, nejsme roboti, ale půjde to. Třeba ne nejobvyklejší ani nejjednodušší cestou. Nevadí. Asi se máme o životě něco naučit.
Věř si. Půjde to.
RSS Feed
