TERAPEUTICKÁ PRÁCE S DĚTMI

Děti přicházejí do terapie, protože si jejich blízký dospělý nebo oni sami všimli, že je něco trápí a potřebují s tím pomoc odborníka. Viditelnými projevy může být třeba nevysvětlitelné bolení bříška, hlavy, hyperaktivita, apatie, agrese, potíže s příjmem potravy, sebepoškozování, nejistota, smutek, bojácnost, plačtivost, pomočování, lpění na určitých rituálech, záškoláctví, krádeže, závislosti všeho druhu a mnohé další. 

Terapeutická práce s dětmi je v něčem podobná práci s dospělými a dospívajícími: obsahuje dobrovolnost, navazování terapeutického vztahu, budování pocitu bezpečí, podporu jedinečnosti dané lidské bytosti, bezpodmínečné, nikoliv však bezhraniční přijetí, pomoc a podporu v řešení pojmenovaných obtíží. V případě biosyntetické psychoterapie také půjde o propojování všech složek osobnosti, tedy konání, cítění a myšlení. Co se zásadněji liší, je "jazyk", prostřednictvím kterého se s klientem setkáváme. Základním prostředkem dětské psychoterapie je obzvláště u mladších dětí hra v jejích nejrůznějších podobách. S hračkami, fantazijní, tvořivá, v pohybu,... zkrátka dobré společné bytí. 

Jak vypadají první sezení?

Na podobě prvních konzultací se domluvíme předem. U dětí, které by rozhovor dospělých v jejich přítomnosti spíše rozrušil a zjišťování anamnézy nudilo, bývá lepší, sejdeme-li se nejprve jen s rodiči a dítě přivedou až napodruhé. Dospívající někdy přichází rovnou spolu s rodiči, některé děti a dospívající zase vidím nejprve samotné a až dodatečně přichází vhled rodičů - vždy záleží na kontextu. Představím jim sebe, prostor, díváme se společně na důvod, proč ke mně přicházejí, ujasňujeme si, co kdo pro začátek potřebujeme vědět, aby se nám dobře spolupracovalo. Také je čas si ujasnit, jakou službu vlastně rodina potřebuje. Má jít o psychoterapii dítěte nebo spíše rodičovskou konzultaci? 

CO OČEKÁVAT, POKUD JSME SE DOMLUVILI NA psychoterapeutické péči o dítě?

Pokud se shodneme na pokračování, zpravidla si dohodneme konkrétní termíny cca na měsíc až dva dopředu. Frekvence bývá jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní. Během následujících sezení se blíže seznamuji s dítětem a jeho potřebami, hledáme si k sobě cesty a dítě zároveň hledá cesty k sobě samotnému. Pokud je to nutné, ještě v doprovodu rodiče, ale většinou už si dospělák odskočí "na kafe". Také se domlouváme, kdy a zda bude vhodné zařadit další sezení s rodiči. Některé rodiny občas využívají i možnosti potkat se u mě spolu s dítětem a zažít se navzájem v tomto chráněném prostředí - kde mou hlavní ochranu má samozřejmě dětský klient, snažím se však vytvářet bezpečný prostor pro všechny účastníky takového setkání. 

Důležité pravidlo společných setkání s rodičem i jakékoliv další komunikace s rodičem je, že zachovávám mlčenlivost stran obsahů, které mi dítě sdělilo, a s rodičem o nich komunikuji jen na obecnější bázi nebo po domluvě s dítětem, nemá-li tím, samozřejmě, dojít k ohrožení dítěte či dalších osob. Není to otázka spiknutí se proti rodiči, ale otázka nezrazení důvěry dítěte. Jsou situace, ve kterých dětem sama doporučuji některá pojmenovaná poznání rodiči sdělit, případně mu v tom nabízím svou pomoc. 

Vedle toho je samozřejmě možná a často i potřebná průběžná komunikace s rodičem, který mi jako zákonný zástupce dítěte a zadavatel zakázky dává důvěru a má v případě potřeby plné právo doplňovat informace či ověřovat, jak se situace z mého odborného pohledu vyvíjí. Je však důležité, abychom touto komunikací nenarušovali bezpečný terapeutický prostor dítěte.