Na úvod pár ilustračních situací:
- Občas přijdu k ženě, která drží hlavičku miminka v jedné dlani a tělíčko nejistě podpírá dlaní druhé ruky. A nějak jim to nejde.
- Často vidím ženy, které se zkroucené naklánějí nad dítětem, aby jim mlíčko teklo dolů, a kupodivu je bolí záda.
- Maminky někdy pláčou, že se o jejich prsech nepěkně vyjádřili v porodnici.
- Že jim místo věnování trochy času donesli dudlík a lahvičku.
- Že jim manžel, tchýně, pediatr, nejlepší kamarádka atd. atd. řekli to či ono a ony teď nevědí, strachují se a pochybují, zda jsou dobré matky.
- Mnoho žen má sice dítě na prsou, ale vůbec nejsou vnitřně přesvědčené o tom, že ho dokáží nakojit.
- Že se s ním mohou někam vypravit.
- Že ho uklidní a pochopí, když bude plakat.
Budu teď malovat obrázek ideálu, tak jak si ho představuju já.
Nespěchá. Ví, že vše má svůj čas. Miminko u ní může klidně jen tak spočinout. Ani moc neokolkuje, je-li třeba. Našla si koutek, ve kterém je jí dobře, může se zde opřít a uvolnit. Místo kojícího polštáře pod miminko využívá své tělo, které dle potřeby podpírá, třeba i uvedeným kojícím polštářem.
Partner ji zahrnuje láskou, zaskočí, když je třeba, obdivuje ji a ujišťuje, že to dobře zvládá. Pečující osoba jí připravila dobré jídlo a pití, stačí natáhnout ruku a už srká čaj, čte si knížku, schroupe pár oříšků.
Ví, že její prsa jsou přesně taková, jaká její miminko potřebuje. Po porodu dostala tu nejlepší podporu a ví, že když bude děťátko pít, jak si samo říká, hravě to spolu zvládnou.
Když si připravuje snídani nebo se prochází loukou, dává jí i miminku jistotu a podporu šátek na nošení dětí. Má na telefonu kamarádku, která ji vyslechne, rozesměje, se kterou si může poplakat. A už se zase těší na ženy z podpůrné skupiny či na jiné respektující a otevřené společenství, kde se cítí přijímána, nemusí se bát kojit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a popovídá si o všem, co ji právě zajímá.“
Přesto mi dovolte snít o ideálu, přát vám ideál. Třeba ne ten můj ideál, ale ten váš ideál plný podpory.