Přemýšlím, kolik objektivních informací se dostává českým (nastávajícím) maminkám o kojení a umělé výživě. Nutrilony a jiné formule na nás koukají z televize, časopisů, ordinací dětských lékařů. Na fotkách a v televizních pořadech vidíme častěji miminko s dudlíkem nebo lahvičkou než u prsu. Je poměrně jasné, proč nemáme stejné informace o složení a účincích mateřského mléka jako o vyvážené kombinaci vitamínů a minerálů, báječných prebioticích napodobujících funkci mateřského mléka atd. z formule - na kojení nikdo konkrétní nevydělává. Co na tom, že díky němu ušetří konkrétní rodiny i celá společnost, motivace prodat umělé mléko je logicky větší. Není tedy divu, že jen 27 % našich maminek v šesti týdnech dítěte plně kojí (ÚZIS, 2011), navzdory tomu, že doporučení WHO, Evropské komise i dalších je plně kojit po dobu šesti měsíců a pokračovat s doplňkovou výživou (rozuměj zelenina, ovoce atd., nikoliv formule) až do věku dvou let i déle. Nelze nikomu vnucovat dvouleté kojení. Ale víme vůbec, že a proč je ve světě doporučované, a to nejen v rozvojových zemích?
Ano, dítě má právo se kojit a matka má právo kojení odmítnout. Až na nás z reklam budou vykukovat kojící prsa, začnu věřit, že naše společnost podporuje informované rozhodnutí rodičů o tom, jak budou své dítě v prvních měsících a letech života krmit.
(sepsáno 16.6.2013 a původně publikováno na blogu Poradkyně Katy)