MÁ CESTA, MÉ ZDROJE, MÉ INSPIRACE
Byla jsem malá nejistá holka. Plachý krátkovlasý skřítek s brýlemi, který trávil čas s knížkou nebo uhlem v ruce. Toužila jsem po domečku, zahrádce, plátně, psovi a Kájovi Maříkovi, který by se mnou běhal trapem průseky. Žila jsem Hochy od Bobří řeky a tajně se ještě na chodbě domu převlékala do kraťasů, když jsme s oddílem vyráželi na první jarní výpravy.
Ve skautu jsem se otužila, na těle i na duchu. Přestala jsem se vymlouvat, naučila se zabalit US-ku a rozdělat oheň jednou zápalkou, vzala do ruky nejen sekeru a pilu, ale i své další směřování. Nechtěla jsem být slabá holka a celkem dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že se bohužel i tím uzavírám do téměř neproniknutelné nezdravé skořápky "poradím si sama". Ale byl to v tu chvíli ten nejlepší lék a objevila jsem, že vnitřní síly mám až až a mohu se od ní odrážet.
S touhou spasit svět
Dospívala jsem s velkou touhou po spravedlnosti, pochopení, podpoře a prožívala velká zklamání z nedostatku toho všeho. Bylo to náročné období trapasů, školních neúspěchů, prvních lásek a hledání smyslu světa a života, ze kterého mne naštěstí vždy vytahoval ten silný vnitřní plamínek a parta dobrých přátel.
Chtěla jsem být právničkou a hájit spravedlivé. Novinářkou a bránit svět před zlými myšlenkami. Psycholožkou a porozumět lidskému jednání a konání. A převážilo to, co jsem vždycky uměla nejlépe a ve skautu si toto umění trénovala a prohlubovala - provázet lidi v jejich růstu a hledání vlastních cest. S velkým nadšením jsem vystudovala učitelství prvního stupně a toužila měnit české vzdělávání. A že mi to intelektuálně bylo trochu málo, a že jsem snad měla chuť dokázat, že bych měla i "na víc", a že se mi zachtělo i trochu někam do zahraničí, přidala jsem si ještě jazyky na fildě a stala se ze mne paní lektorka a překladatelka.
Z hlavy do těla a udržet kruh
Zdánlivě velký zlom, ale přitom vlastně spíš potvrzení životního směřování, přinesly děti. Hodně jsem hledala, kdo jsem, abych je mohla přivést na svět s ohledem na svou přirozenost. A znovu potkávala tu nadšenou holku plnou ideálů o rovnosti a vnitřní kráse, která objímala stromy, psala básně a toužila po spontaneitě. S dětmi jsem pochopila, že hlavou toho vyřeším mnohem méně, než bych si dříve myslela (a zároveň dost na to, abych zůstala bystrou intelektuálkou). Ale nebylo snadné dostat se více do těla. Pomohlo mi kontaktní rodičovství. Pomohl mi lektorský kurz v A centru. Pomohlo mi zrcadlo nastavované mou prvorozenou. Pomohlo mi poznat svůj cyklus. Pomohla mi jóga, představivost, zpěv a psychoterapeutický výcvik v biosyntéze. A pomohlo mi sáhnout si k samému zdroji svých sil i základních sil života, když jsem do vlastních rukou porodila svou druhorozenou.
Musela jsem se (a stále musím) hodně učit. Nesoudit. Nevěřit v jedinou pravdu. Naslouchat. Dívat se do očí. Tolik nemluvit. Uvolnit se. Narovnat se. Odpočívat. Dýchat. A tam někde, v hloubce dechu, s nohama široce rozprostřenýma po zemi a hlavou lehce posazenou mezi korunami stromů, spatřuji záblesky svého ryzího já.
Já jsem já
Hloubavá a racionální intelektuálka, idealistická důvěřivá sluníčkářka, potřeštěná skotačivá nadšenka, nenechavá kritická perfekcionistka, oduševnělá rozjitřená introvertka. Ráda v čele a přitom trochu skrytá, nedostupná a přitom křehká, šťouralka a nenechavka toužící po opravdovosti a životě v lásce, míru a harmonii. Já jsem Já. Každý den jiná a přitom stejná, pořád trochu na cestě a přitom stále doma. Mám se tak ráda. A pochopila jsem, že totéž přeju a nabízím i bytostem kolem sebe.
Mým darem je vytvářet prostor, kde se lidé mohou pokoušet být sami sebou. Hledat svou intuici, hranice, naplňovat své potřeby a potřeby svých dětí. Je celkem jedno, jestli jde o podporu při kojení, seberozvojové ženské kruhy, lekce nošení v šátku, naslouchání v náročných situacích nebo chvilky se zpěvem a tvořením. Nabízím, čím zrovna žiju, co umím, co je pro mne opravdové, smysluplné, radostné, oboustranně obohacující. Můj muž si dělá legraci, že jako gerontka budu pořádat seberozvojové kurzy pro starce. A možná má pravdu.
Mým darem je vytvářet prostor, kde se lidé mohou pokoušet být sami sebou. Hledat svou intuici, hranice, naplňovat své potřeby a potřeby svých dětí. Je celkem jedno, jestli jde o podporu při kojení, seberozvojové ženské kruhy, lekce nošení v šátku, naslouchání v náročných situacích nebo chvilky se zpěvem a tvořením. Nabízím, čím zrovna žiju, co umím, co je pro mne opravdové, smysluplné, radostné, oboustranně obohacující. Můj muž si dělá legraci, že jako gerontka budu pořádat seberozvojové kurzy pro starce. A možná má pravdu.
Spěchat je jako před něčím utíkat, ale ustrnout je jako zemřít. Nechci ustrnout. A jsem vděčná za chvíle, kdy se mé hledání toho správného tempa protíná s tím vaším a mohu vám při tom být oporou a sobě navzájem můžeme být inspirací. Děkuji.