Mám radost, že se potkáváme u dalšího dílu seriálu při příležitosti světového týdne kojení. Dnes se podíváme na různé a přeci ne docela protichůdné pohledy na pláč miminek v souvislosti s kojením. To je téma, které trápí mnoho kojících žen. Proč pláče? Má hlad? Neteče mu to málo? Nebo moc? Nepřejedlo se? Nekojím moc často? Nebolí ho něco? Mám ho pořád uklidňovat u prsu? A tak dále. Vidíte se v tom? Tak se na to spolu mrkněme.
Hned na začátek jedna důležitá věc: miminka pláčou. Nemusí plakat moc, když jim nasloucháme a včas reagujeme, ale pláčou a někdy hodně i přesto, že se můžeme přetrhnout. Je to jeden z jejich hlavních způsobů komunikace. Příroda to tak nastavila, abychom pláč svých dětí nedokázali snadno ignorovat.
Informaci, že nošené a na požádání kojené děti nebudou plakat, pokládám za základní mýtus kontaktního rodiče dneška.
Kolik už jsem potkala žen pochybujících, zda jsou dobré matky, když nedokáží zajistit, aby jejich děti byly stále spokojené! Neříkám, že máme být k pláči lhostejní. Že máme děti nechat vyplakat. Ovšem někdy je nejlepším krokem k utišení právě přijmout, že miminka pláčou, a umožnit jim to. U nás, v náruči, v bezpečí. Možná tam pláčou právě proto, že se tam mohou uvolnit a zbavit se napětí.
Informaci, že nošené a na požádání kojené děti nebudou plakat, pokládám za základní mýtus kontaktního rodiče dneška.
Kolik už jsem potkala žen pochybujících, zda jsou dobré matky, když nedokáží zajistit, aby jejich děti byly stále spokojené! Neříkám, že máme být k pláči lhostejní. Že máme děti nechat vyplakat. Ovšem někdy je nejlepším krokem k utišení právě přijmout, že miminka pláčou, a umožnit jim to. U nás, v náruči, v bezpečí. Možná tam pláčou právě proto, že se tam mohou uvolnit a zbavit se napětí.
A k tomu ještě jedna podobně důležitá věc: ač si okolí může myslet a radit své, nejlépe ze všech bude pláč dítěte číst jeho maminka, případně jiná pečující osoba.
To, že miminko vaší sestry tímhle pláčem dávalo najevo hlad, neznamená nic víc, než že miminko vaší sestry tímhle pláčem dávalo najevo hlad.
Ano, někdy nám zkušenost někoho z blízkých může poodkrýt úhel pohledu, který by nás samotné nenapadl. Někdy nám nová interpretace situace pomůže najít klid. Ale „tykadla“ na to, jak a proč naše miminko pláče, máme především my, matky. A taky obrovskou zkušenost čtyřiadvacetihodinové služby denně, sedm dní v týdnu. Takže když nevíme, proč miminko pláče, nejpravděpodobněji na to stejně nakonec přijdeme samy, jsme k tomu zkrátka stvořené
To, že miminko vaší sestry tímhle pláčem dávalo najevo hlad, neznamená nic víc, než že miminko vaší sestry tímhle pláčem dávalo najevo hlad.
Ano, někdy nám zkušenost někoho z blízkých může poodkrýt úhel pohledu, který by nás samotné nenapadl. Někdy nám nová interpretace situace pomůže najít klid. Ale „tykadla“ na to, jak a proč naše miminko pláče, máme především my, matky. A taky obrovskou zkušenost čtyřiadvacetihodinové služby denně, sedm dní v týdnu. Takže když nevíme, proč miminko pláče, nejpravděpodobněji na to stejně nakonec přijdeme samy, jsme k tomu zkrátka stvořené
Pro kojící ženu je určitě dobré vědět, že miminko si o kojení neříká pláčem, tedy pláč obvykle není jeho prvním signálem hladu či jiné potřeby se přisát. Když jsme dětem skutečně nablízku a učíme se číst v jejich jemné komunikaci s námi, zpravidla nám neuniknou ranější signály, jako je určitý neklid, otáčení hlavičkou, hledání, co strčit do pusinky. Už na ty je dobré zareagovat nabídkou prsu. Když už se miminko zlobí, nemusí být tak snadné ho ukonejšit, nemusí se tak ochotně ani kvalitně přisát, jako když je klidné.
A pak je tu opačný konec spektra: pláč miminka nemusí automaticky znamenat hlad. To dává smysl, že. Ale někdy nás to, obzvláště u těch nejmenších, trochu mate. Obzvláště, když se uklidní poté, co se přisají k prsu. Vysvětlení ale není složité. Kojení je prostě uklidňuje. Naplňuje jejich potřeby. Někteří novorozenci se dokáží kojit opravdu hodně často. Fajn. Vůbec to nemusí znamenat, že mají pořád hlad. Proto pozor na příliš rychlé interpretace typu „pokud miminko pláče a pořád se chce kojit, mám málo mlíka“. Takové závěry bych nedělala, dokud bych neviděla, jak miminko reálně pije.
Obvykle dost zneklidníme, když děti pláčou u kojení. Nebo když se nechtějí přisávat. A ano, tady nám může hodně pomoci podpora laktační poradkyně, která s námi vyhodnotí, zda se neděje něco, co miminku kojení komplikuje. Rozhodně je na místě se ozbrojit trpělivostí a jde-li to, tak i klidem. Snížit napětí, přidat fyzického kontaktu nejlépe přímo kůže na kůži, nabízet kojení, když jsou děti ochotné pít, třeba hned po probuzení či na usínání, nedávat do pusinky nic než prso, žádná šidítka. Udělat něco hezkého pro sebe. Dobře se napít a najíst. A pokud to nepomůže, požádat o odbornou pomoc.
Někdy nám motá hlavu i pláč po kojení. Co ten může znamenat? Možná touhu už konečně usnout. Nebo signál, že by to chtělo ještě z druhé strany. Tolikrát skloňované bolavé bříško je často jen zástupným problémem. Víte, že podle jedné studie je dokonce pravděpodobnější, že dítě bolí bříško proto, že je nespokojené a pláče, než že by plakalo proto, že ho bolí bříško? Velkou část „bolavých bříšek“ skutečně spraví více kontaktu s maminkou, méně zatěžujících podnětů a více kojení. Ano, více. Rada, že máme kolikové miminko kojit jen jednou za tři hodiny je jen jeden z dalších nesmyslných mýtů. Mateřské mléko je tak snadno stravitelné, že tříhodinový interval je v jeho případě naprosto nesmyslný. Tedy pokud si ho miminko zrovna neudělá samo.
A to je konec dne šestého. Myslím, že to jako celý tento seriál bylo poměrně hutné, snad však přínosné. Co přinese den sedmý, se nechme překvapit.
RSS Feed
