Světový týden kojení končí a s ním i můj seriál převážně intelektuálních témat. Probrali jsme udržitelný rozvoj, naplňování potřeb, závislost, svobodu, podporu a pláč. Uvažovala jsem ještě o sexualitě, ale vyhrála chuť a) trochu experimentovat a b) dát vám sem také něco na odlehčení. Že jako to kojení vlastně není tak vážná věc.
Manžel říkal třeba vtipy. Dobrý nápad, přišlo mi zprvu, ale žádné si nepamatuju a ať jsem hledala, jak chtěla, našla jsem maximálně ten o té matce v autobuse, co se jí děcko nechce kojit a tak říká, že ještě jednou se pustí a nabídne prso pánovi přes uličku... a když to řekne potřetí a nic, tak pán zlostně vyskočí a pustí se do děcka, ať si to konečně rozmyslí, že on už přejel pět zastávek.
No, tak ho tu máte. Kromě něj už na mě vyskočil jenom ten o pánovi, co se vrátil po roce ze služební cesty a doma žena s malým černouškem v náručí. Vysvětluje, že po jeho odjezdu zjistila, že je těhotná a když pak porodila, neměla dost mléka tak poprosila o pomoc s kojením maminku z vedlejší postele - černošku. Jak ta miminko kojila, zčernalo. A pán prý sláva a šel se o novinku podělit se svou matkou. Její reakce? Hmm. Taky jsem po tvém porodu neměla dost mléka a tak jsi dostával kravské, ale nečekala bych, že z tebe vyroste takový vůl.
Pak už jsem narážela jen na vyložené vulgarity nebo třeba na paní, která rozhodně nemyslela jako vtip, že nejšťastnější dny jejího života pokaždé přišly, když konečně přešla na umělou výživu svého nenažrance. Ale dobře se u toho bavila na účet laktačních poradkyň a jiných "extrémistek".
Vtipné příběhy s prsy venku v samoobsluze nebo komentáře starších batolat kolem kojení nemám. Nicméně v poselství tohoto příspěvku mám, ať už vás pobavil nebo ne, celkem jasno:
Prostě se s tím moc nepárejme a kojme! Kojení nazdar, zdar!
Prostě se s tím moc nepárejme a kojme! Kojení nazdar, zdar!
RSS Feed
