Několik mých nedávných klientů v laktačním poradenství propojoval totožný fenomén: kromě velmi různorodých obtíží s kojením bylo pozornost všech z nich potřeba nasměrovat ke spánku jejich dětí. Není to vůbec překvapivé. Naše společnost toho o spaní miminek moc neví a míváme nastavená dost nereálná očekávání. Už po několik generací přistupujeme na koncept, že miminka se mají spánkem přizpůsobovat našim potřebám, máme je učit spát tak, jak to potřebujeme my. Málokoho napadne se zajímat, jak to vlastně potřebují děti samotné a jak moc s tím, zda jim umožníme spát podle jejich potřeb, souvisí jejich zdraví a rozvoj. Klasická očekávání o hodném a spokojeném miminku bývají založena na předpokladu, že správné je, když si dítko pěkně dvě až tři hodinky pospí, pak se nakrmí, hrajeme si s ním, a pak zase na ty tři hodinky usne. A ideálně se nejpozději kolem půl roku naučí prospat celou noc. Není divu, že je velká část rodičů rozčarována nebo trpí pocitem, že museli něco udělat špatně, když se jim to takto nedaří. Případně saháme po nejrůznějších metodách, jak miminko naučit spát podle našich očekávání, a pomůckách typu dudlík, zavinovačka a dlouhé houpání v kočárku, které to dětem umožní. Tyto postupy, ač obvykle zafungují, však přinášejí určitá rizika, o kterých bychom měli vědět, abychom se mohli svobodně rozhodnout, zda se touto cestou chceme vydat. Pojďme se však nejprve podívat na tu přirozenou potřebu spánku u miminek. Dnešní výzkumy dokazují, že děti ke své regulaci, tedy k pocitu spokojenosti, správnému dýchání, rozvoji mozku a cítění sebe sama potřebují kontinuální blízkost pečující osoby, ideálně matky. Houpala je v bříšku celé těhotenství a dnes již víme, že právě toto houpání je první věcí, které dítě v děloze vnímá a ke kterému se vztahuje jako k něčemu správnému a bezpečnému. Čerstvě narozené miminko, které spí v těsné blízkosti maminky, mnohem lépe dýchá. Když lépe dýcháme, celé naše tělo lépe funguje: máme lepší hladinu cukru v krvi, menší hladinu stresových hormonů, lépe nám pracuje trávení. A lépe se nám spí. Když se takové děťátko probouzí, obvykle to není s brekem z nuly na sto. Nějakou dobu, klidně i pár desítek minut, se probírá z tvrdého spánku a začíná dávat najevo první signály, že by se chtělo nakojit. Když na ně reagujeme, nemusí vůbec začít plakat. Je klidnější, trpělivější, zpravidla se tedy i lépe přisaje a nakojí. I my ženy býváme klidnější, když dáváme k prsu neplačící dítě, protože ano, pláč našeho miminka nám říká „rychle jednej, tady je něco špatně“ a dlouhodobě ho velmi špatně snášíme. Stojí tedy za zvážení, zda opravdu musíme miminko nejdříve přebalit, namazat a dále opečovávat, než dojde ke kojení. Malé miminko má reálně k dispozici třeba dvacet pět minut, po které vydrží být bdělé a spokojené, a už zase potřebuje usnout. A obvykle tento čas potřebuje prakticky celý strávit činností, která ho sytí a uklidňuje, tedy kojením a nošením, houpáním. To jsou způsoby regulace, které jsou dětem a matkám odnepaměti dány a jsou velmi efektivní: když dám k prsu ještě klidné dítě, nebude muset křičet a rozčilovat se. Nebudeme pak tedy muset uklidňovat jeho podrážděnou nervovou soustavu, která se sama uklidnit neumí (a ještě dlouho tomu tak nebude). Když nebude rozrušené, a pokud kojení jako takové funguje, dobře se napije a možná zase rovnou usne. (A ano, nám zůstane to neřešitelné dilema, kdy ho tedy přebalit, když bylo lepší začít rovnou kojit.) Když neusne, ale chvíli na nás spokojeně kouká, je potřeba si s velkým vyladěním všimnout chviličky, která následuje téměř vzápětí, kdy je mu ještě dobře a jakoby vypíná, a pomoci mu v tomto poklidném okamžiku znovu usnout. Když tento moment mineme, máme znovu podrážděné a těžko uklidnitelné dítko, které bude hůře usínat i spát. Kolem usínání samotného se v naší společnosti opět traduje spousta mýtů třeba o tom, jak máme miminko uložit do klidu a ono si spokojeně usne. Některé děti to tak samozřejmě mají, ale obecná realita je taková, že jsme geneticky i zkušeností z dělohy nastaveni usínat při sání a (nebo) za pohybu. Naše děti pramálo zajímá, že žijeme v 21. století a netrávíme čas sbíráním borůvek nebo jiným pohybem venku. Nebo že nám dokonce někdo vnucuje myšlenku (naprosto uměle vytvořenou), že dítě, které potřebuje usínat v naší blízkosti, s námi manipuluje a bude rozmazlené a nesamostatné, závislé. Takhle ale závislost nefunguje. Závislost maličkého dítěte na matce je jedinou zdravou a skutečně potřebnou závislostí v životě lidského druhu. Je to naše biologická výhoda, součást naší strategie přežití. Dítě je na nás stoprocentně závislé, nejen proto, že se o sebe samo nepostará a potřebuje se tedy na nás stoprocentně navázat (a tento proces trvá dlouhé měsíce a umožňuje správný vývoj, který ovlivní třeba jeho schopnost navazovat vztahy či regulovat emoce), ale jak již bylo řečeno, i proto, že bez naší přítomnosti mnohem hůře reguluje své tělesné procesy jako je dýchání, trávení, spánek a zpracovávání podnětů. Blízkost matky je tedy naprosto bazální potřebou dítěte, která se postupně sytí a jak rosteme, dospíváme ke schopnosti zvládat více a více věcí sami, nezávisle. Což nic nemění na tom, že kdykoliv je toho na nás moc, potřebujeme se běžet zregulovat zpátky do matčiny náruče, abychom pak zase mohli odvážně vykročit po vlastní trajektorii. A netrpěli pak později v životě závislostmi všeho druhu. Ale zpět ke spánku. Miminko se tedy nakojilo, nějak jsme se postarali o jeho sucho a čisto a potřebuje zase spát. Některé děti, obzvláště ty ještě hodně maličké, prostě usnou. Jejich systém je brzy přetížen a tak se vypne a je to. Jaké však bývá naše překvapení, když se to po pár dnech či týdnech změní. Jak to, že nespí? Proč tolik pláče? Má dost mléka? Proč se probudí, jakmile ho položím? To jsou velmi časté otázky, které jako laktační poradkyně slýcháme dnes a denně. A samozřejmě potřebujeme ověřit a umět ženy naučit rozpoznat, zda jejich dítě dost pije a nesouvisí to s příjmem mléka. V mnoha případech však nejde o kvalitu kojení, ale o prostý fakt, že miminkům stačí o podnět dva více, než potřebují, a jsou přetažená. A každý na sobě jistě známe, jaké to je, když jsme přetažení. Pak už se nám vůbec neusíná dobře. Potřebujeme tedy zabránit přetažení dítěte. A tady je nutné prostě přijmout fakt, který přinesly spánkové laboratoře, že nejsme biologicky nastaveni k tomu usínat sami a rychle, ale že obvykle potřebujeme ke klidnému spánku společnost (= bezpečí a regulaci) a čas. Děťátku (a ostatně i většině z nás), trvá třeba dvacet minut, než ze stavu „začínám usínat“ vpluje do hlubokého spánku a naprostého uvolnění. Potřebujeme docela dlouhý čas někde na hraně spaní a nespaní, než skutečně vypneme. To je čas, kdy většinu dětí nejde odložit, aniž by se zase probudili. Sledovali jste někdy usínající miminko? Vlastně nás dlouho ještě tak po očku sleduje, vrtí se, znovu začíná sát, pokud je na prsu, ještě mu nemůžeme utéct. To není chyba matrixu, to je způsob, jak zajistit, aby dobře fungoval náš mozek. Sáním, blízkostí matky a společným pohybem dochází ke stimulaci nervových propojení, zpracovávání našich zkušeností (tedy k učení), aktivaci částí mozku a nervového systému, které nám umožňují se uvolnit či lépe dýchat. Já vím, že to opakuji pořád dokola, ale je to prostě důležité. Co se stane, když se rozhodneme tyto poznatky ignorovat? Představím vám několik možných scénářů (zcela imaginárních, volně sestavených z mnoha kazuistik, pokud jste se v nich našli, podobnost je čistě náhodná). 1. Žena X. Miminko se probouzí. Žena čeká, až se probudí úplně, už začíná plakat, je čas. Přebaluje ho tedy, miminko se zlobí, ještě ošetřit pupíček, namazat zadeček, obléknout. Nějak se jim povede přisátí. Kojí deset minut a deset minut, jak ji naučili v porodnici. Jelikož se miminko u kojení pokakalo, jde ho znovu přebalit. Maže zadeček, obléká. Dítě už je 40 minut vzhůru. Pláče. S pocitem viny, to by asi neměla, ho dává znovu k prsu. Třeba se málo napilo. Sláva. Miminko brzy přestává pít, usíná u prsu. Sundavá ho tedy z prsu a chce ho odložit. Dítě se budí, kouká. Znovu hledá prs. Možná tam přišla ještě poloha na rameni a snaha o odříhnutí. To je jedno. Výsledek je stejný. Miminko nespí. Vrtí se. Asi ho bolí bříško. Žena řeší bříško. Miminko stále nespí. Pláče. Ženě nezbývá, než s ním dlouho chodit a všemožně ho tišit. Je nervózní a unavená. Volá manžela, ať si ho vezme, že ona ho nedovede uklidnit. Cítí, že selhala. Je špatná matka. Dítě usíná vyčerpáním. Spí neklidně, budí se. Matka se trápí nebo sebezáchovně snižuje svou citlivost a odpojuje se. 2. Žena Y. Kojí miminko hned po probuzení. Pokaká se, takže ho mezi prsy přebalí a dává ho k druhému. Napije se, krásně a spokojeně usíná. Pustilo se prsu, žena ho pokládá, že se půjde taky najíst. Uplyne deset minut a děťátko je vzhůru. Tobě stačí spát takhle krátce? No vida. Co spolu půjdeme dělat? Povídají si. Děťátko kouká. Začíná být neklidné. Dá ho k prsu. Akceptuje ho, ale hodně se vrtí. Musí ho všemožně tišit. Zpívá, houpe. Řeší prdíky. Dítě usíná. Sláva. Co tedy ta snídaně. Pokládá ho. Dítě se probouzí. Je rozmrzelé. Prso už nechce. Pláče. Žena je hladová. Nerozumí svému dítěti. Dostavuje se pocit selhání a nevyladění. 3. Žena Z. Miminko se probouzí po čtyřech hodinách spánku. Pláče. Žena ho vybaluje ze zavinovačky, přebaluje. Tiší ho. Když se trochu uklidní, dává ho k prsu. Nakojí ho, zabalí do zavinovačky a jde chvíli jezdit kočárkem. Miminko hned neusíná, dostává tedy dudlík. Za chvilku spokojeně spí. Chvíli jezdí, pak ho nechá spát v předsíni nebo na balkóně. Krásné tři hodinky, ve kterých může stihnout něco udělat. Miminko se vzbudí hladové, rovnou pláče, ale s tím si žena umí poradit. Tímto způsobem přes den asi pětkrát nakojí. Někdy šestkrát, večery jsou náročnější. Dudlík obvykle zabírá. Večer dítko dobře zavinuté usíná, dudlík za chvíli vyplivne. Spí šest hodin. Nad ránem se v polospánku nakojí a ještě usíná. Idylický život. Až na návštěvu pediatričky a neradostnou zprávu, že miminko nepřibírá jak by mělo. Přichází domů s krabicí umělého mléka a pocitem rozčarování a selhání. Vždyť to tak pěkně fungovalo. Všechny příběhy mají jednoho společného jmenovatele, a tím je spánek. Dobře ilustrují, jak důležité je naše pochopení, že miminka potřebují usínat s námi. Že jim k tomu moc pomáhá celkem intenzivní pohyb, třeba na míči, nebo blízkost mámy při její přirozené činnosti s dítětem v šátku. A poslední příběh navíc přináší sdělení, že záleží i na tom, jak dlouho miminko spí. Spánkový cyklus novorozeňat je poměrně krátký. Je to tak výhodné: dítě se častěji nakojí, v mělčím spánku lépe dýchá, všechno funguje. Dítko zhruba dvacet minut usíná, aby pak dalších třeba dvacet minut spalo a už se zase pomalu probírá. Třičtvrtě hodinka, hodinka a je to. Pokud chci, aby hned zase usnulo, úplně se neprobudilo a naučilo se rovnou navázat dalším spánkovým cyklem, mohu mu zase hned nabídnout prs nebo ho pohoupat. První varianta může být výhodnější stran příjmu mateřského mléka, tak jako tak se dítko postupně naučí některé spánkové cykly spojovat, zejména první noční. Ale i v noci se docela často kojí a vypije spoustu mléka, a spánkem v těsné blízkosti matky dostává množství podnětů, které napomáhají jeho zrání. Z pohledu evoluce naprosto běžná věc, pohledem dnešní ženy možná dost šílený scénář. To máme fakt kojit co hodinu? Neublížíme tím miminku? Kdy budeme odpočívat my? Nebylo by lepší mu pomoci spát déle? Nebylo. Tedy záleží, jaké jsou naše cíle, ale pokud jde o kojení a naplňování potřeb dítěte, tvrdím, že nebylo. Jednak už víme, že miminku, které je v naší blízkosti a může se s námi pohybovat, lépe dozrává nervová soustava. Spaní v blízkosti mámy je pro něj otázkou většího rozvoje, než když mu v bdělém stavu ukazujeme svět a černobílé hračky (samozřejmě záleží, v jakém věku, ale i ty dvouměsíční tím mnohdy spíš zahlcujeme podněty). No a pak tu máme ten třetí příběh a jeho dopad: pokud začneme používat pomůcky, které vedou k nepřirozenému prodlužování dětského spánku, jako jsou dudlíky a zavinovačky, získáme sice větší svobodu pro nás ženy, ale za cenu nízké intenzity kojení, ovlivnění sání dítěte směrem ke špatnému sání na prsu, což obojí vede k poklesu tvorby mléka a neprospívání dítěte. Dejme si do souvislosti, jak běžné je u nás používat dudlík a jiné pomůcky k udržení dlouhého dětského spánku s tím, jak málo dětí je u nás v půl roce kojených (výlučně kojených dětí jen cca 15 %, vůbec kojených asi 36 %, stav z roku 2015). Přitom se, na rozdíl od mnoha jiných západních zemí, můžeme dětem poměrně dlouhou dobu plně věnovat a nemusíme v jejich třech měsících nastupovat do zaměstnání. Chtěla bych zakončit jednou moc dobrou zprávou: ač to tak na první pohled nemusí vypadat, časté kojení a společný spánek s miminky jsou přínosné i pro nás ženy. Během kojení se nám vylučují v těle hormony, které nás činí odolnější, relaxovanější a pomáhají nám rychleji usínat. Vyladěním se na dítě se i naše těla regulují a lépe spolu s ním fungují, lépe zvládáme naše mateřské úkoly. Pokud by to bylo přírodou zařízeno tak, že nás kojení nějak zásadně unavovalo a likvidovalo, dávno bychom tu jako lidský druh nebyli. Kojení našemu organismu prospívá, je prevencí mnoha nemocí a navíc základním prostředkem vytváření dobré vazby s našimi dětmi. A proto se zkrátka vyplatí hledat, jak to udělat, aby se nám dobře kojilo. Na základě svých zkušeností a pravidelného vzdělávání pod MAMILA o.z. a dalších organizací sepsala psychoterapeutka a laktační poradkyně Katy Šrubařová, www.bytsiblizko.cz
Martina B
9/25/2020 03:05:47
Dobry den, tyhle tri pripady vicemene popisuji stridavou situaci u nas doma. Mame 6-ti tydenni dceru. Nekdy se probudi v 6 rano a je vzhuru treba 6-7 hodin bez usnuti, neklidna a place. Je zdrava, prebalena, nakrmena a nic ji nechybi. Mozna ma hodne podmetu, ale i kdyz je vsechny vysadime tak neusne ani na rukou ani nosena v satce. Co v takovem pripade navrhujete? Pokazde ji krmit nechci, ma reflux a to ji jeste vice potom stresuje protoze je ji spatne.
Katy
9/26/2020 05:58:35
Milá Martino, není snadné reagovat pouze na popsanou situaci, principem našeho poradenství bývá reagovat na to, co vidíme. Takže moje odpověď je spíš takové "co by to tak asi mohlo být", jelikož nevidím třeba kvalitu pití. Každopádně sedm hodin vzhůru u takového miminka je skutečně hodně a něco neideálního se tam dít musí. Skoro jistě to svdčí o jejím přetažení v danou chvíli. Nasměrovala bych všechnu svou snahu do toho ji uspat a další stimulací se ji snažit ve spánku udržet. To obvykle znamená houpat nebo kojit, něěkdy ideálně doromady. Co nechat ji usnout u prsu v nějaké vertikálnější poloze třeba v šátku, kde byste se nemusela bát refluxu a zároveň byste ji nemusela po nakojení budit na odříhnutí? To bývá poměrně zásadní.
Martina
9/27/2020 23:30:54
Moc dekuji Katy. Kvalita piti je myslim velmi dobra, miminko prospiva a krasne pribira, dokonce sme to merili i u lekarky a ta potvrdila, ze kojenim to nebude.
Katy
9/28/2020 01:57:54
Pokud naopak výborně pije a máte vynikající tok mléka, jediné, co pomáhá, je čas a skutečně vymazlené přisátí, aby se postupně naučila si tok mléka regulovat a dokázala u něj usnout. A pracovat na jiných způsobech uspávání, pokud možno za co nejmenšího rušení, pokud už usíná. Některé děti, jakmile je hodíte přes rameno na odříhnutí, tak jsou vzhůru, přetažené a hodně špatně znovu zabírají. Pozor na to. Chce to citlivě experimentoavt s možnostmi. Než se nadějete, přestane vás naštěstí mnoho z toho co řešíte trápit i tak nějak samo od sebe :)
Martina
9/28/2020 09:33:22
Moc Vam dekuji! Asi fakt budeme muset experimentovat...protoze na tu nasi asi nezabira nic co vsem ostatnim ano. Dnes sme meli podobny den, 7 hodin vkuse vzhuru, nepomahalo kolebani, utesovani, kocarkovani, kojeni, noseni v satce proste nic. Jenom neutichajici plac. Clovek uz si potom vazne nevi rady, kdyz dela absolutne maximum. Po cisari zadna slava miminko cely den nosit na rukou nebo v satce, ani stridani s partnerem nezabralo. Krasny zbytek dne
Katy
9/29/2020 23:29:51
Osobně bych to řešila ještě s někým, kdo rozumí možnému KISS syndromu. V Praze mám případně výborný kontakt. Nebo třeba kraniosakrální biodynamika, někdo, kdo umí s miminky.
Martina
9/30/2020 07:22:02
Diky moc, o tom jsem jeste neslysela, ale prijde mi, ze pokud by to bylo ono, tak by byl kazdy den takovy. Vcera byl ukazkovy den, spinkala pres den, zadny plac proste pohodove miminko. Dnes naopak cely den vzhuru, zabrala tak 3x vzdy na maximalne 15 minut. Uplakana a pritom delame vse uplne stejne jako vcera.. moc Vam dekuji
Jana Skalikova
12/30/2020 01:17:01
Dobrý den, ráda bych se také zeptala. mému synovi je 14 měsíců a v noci se stále budíá2-3 hodiny. Výjimečně vydrží 4 hodiny spát. je tohle normální? uz z toho jsem nešťastná. děkuji za odpověď
Lucie
1/7/2021 13:54:23
Dobrý den, potřebovala bych poradit, máme 5 měsíční holčičku. Do čtyř měsíců nám přes noc spala v kuse i pět hodin, ale od 4 měsíců je každé dvě hodiny někdy i každou hodinu vzhůru. Zkoušela jsem ji i odsát mléko a více už nechtěla. Vyzkoušeli jsme spaní v hnízdečku v postýlce i bez a to samé s námi na posteli, ale nezabralo to. Zkoušeli jsme i kašičku na dobrou noc a taky nic. Už se nevíme rady. Comments are closed.
|
Katy Šrubařová - průvodkyně vaším mateřstvím a rodičovstvímKromě ženy, manželky, partnerky, mámy, skautky, lektorky, překladatelky, paničky, hledačky, koloběžnice, redaktorky, tanečnice či uličnice jsem ta, která vás ráda zasvětí do tajů nošení dětí, podpoří vás při kojení, podělí se o zkušenosti s bezplenkovou metodou či nabídne tipy na zamyšlení nad vaším rodičovstvím. Archives
September 2020
Categories |