reference z poradenství a od účastníků mých kurzů
vlastní komentář k setkání se mnou můžete přidat dole na stránce, děkuji!
Veronika a Oliverek
Katy vstoupila do našeho života doslova za 5 minut 12 a díky její pomoci a podpoře ji vnímáme jako (určitě nejen našeho) osudového strážného andílka. Po návratu domů z novorozenecké JIP, kde se mi přes veškerou snahu personálu nepodařilo plně kojit, na mne padl stres a únava z každodenního kolotoče (odstříkat dávku, ohřát mléko, doplnit ho o výživu, nakrmit stříkačkou, odstříkat přebytek mléka z bolavých prsou, snaha postarat se plně o domácnost, atd.). Tento maraton nemohl skončit jinak, než ztrácením mléka. Zachránila nás však Katy, která byla ochotná dorazit v sobotu večer vlakem 30 km za Prahu! Díky jejímu trpělivému a povzbudivému přístupu se zadařilo a náš Olík se poprvé přisál bez kloboučku. Nádherný pocit a nezapomenutelná chvíle...
Její další zkušenosti pro nás byly také velkým přínosem (kurz šátkování a průvodce kojením). Děkujeme tímto Katy za to, že je, za to, co dělá, ale hlavně za to, jaká je. Vrací ženám víru v sebe sama a je jim oporou a průvodcem v bezradných situacích.
Cca ve 2,5 měsících, kdy Olík začal prso tahat sám, bez potřeby asistence, vzpomínám na náročné začátky už jen s úsměvem... Ono se ale zase asi brzy něco najde, s čím se budeme na Katy obracet o radu.
Katy vstoupila do našeho života doslova za 5 minut 12 a díky její pomoci a podpoře ji vnímáme jako (určitě nejen našeho) osudového strážného andílka. Po návratu domů z novorozenecké JIP, kde se mi přes veškerou snahu personálu nepodařilo plně kojit, na mne padl stres a únava z každodenního kolotoče (odstříkat dávku, ohřát mléko, doplnit ho o výživu, nakrmit stříkačkou, odstříkat přebytek mléka z bolavých prsou, snaha postarat se plně o domácnost, atd.). Tento maraton nemohl skončit jinak, než ztrácením mléka. Zachránila nás však Katy, která byla ochotná dorazit v sobotu večer vlakem 30 km za Prahu! Díky jejímu trpělivému a povzbudivému přístupu se zadařilo a náš Olík se poprvé přisál bez kloboučku. Nádherný pocit a nezapomenutelná chvíle...
Její další zkušenosti pro nás byly také velkým přínosem (kurz šátkování a průvodce kojením). Děkujeme tímto Katy za to, že je, za to, co dělá, ale hlavně za to, jaká je. Vrací ženám víru v sebe sama a je jim oporou a průvodcem v bezradných situacích.
Cca ve 2,5 měsících, kdy Olík začal prso tahat sám, bez potřeby asistence, vzpomínám na náročné začátky už jen s úsměvem... Ono se ale zase asi brzy něco najde, s čím se budeme na Katy obracet o radu.
Kamila a Aron
Katy, zdravím v novém roce. Když jsem přečetla tu báseň, tak potřebuju napsat, o čem jsem už dýl přemýšlela - děkuju za pomoc. Když si u nás byla poprvé, byly prckovi 2 týdny, dneska mu je 5 měsíců. Kojení pro mě byl strašák, trvalo mu 15 minut, než se laskavě přisál. Dneska to je náš mlíkožrout. Stříhala jsem už ve dvou týdnech metr, kolik zbývá do toho půl roku, než ho odstavím. Teď si čtu, co se dá udělat pro to, aby mi naskočil cyklus i bez odstavení a já mohla kojit do roka nebo i dýl (chceme druhé a potřebujeme kvůli mému zdraví co nejdřív). Z "ježišmarja už zase" při pohledu na hodiny se kojení změnilo na "pojď sem, ty můj mlíkožroutku ". Byla to pro mě zatím nejtěžší zkouška (a to si nemyslím, že buhvíjak těžká, mezi příběhy tvých klientek z Habrovky) a jsem ráda, jak si to teď s prckem užíváme. Jo a "zmlíkovaný mimino" znamená u nás moc spokojený nebo ududaný a skoro spící mimino - takový se nám líbí :-)) Děkuju.
Katy, zdravím v novém roce. Když jsem přečetla tu báseň, tak potřebuju napsat, o čem jsem už dýl přemýšlela - děkuju za pomoc. Když si u nás byla poprvé, byly prckovi 2 týdny, dneska mu je 5 měsíců. Kojení pro mě byl strašák, trvalo mu 15 minut, než se laskavě přisál. Dneska to je náš mlíkožrout. Stříhala jsem už ve dvou týdnech metr, kolik zbývá do toho půl roku, než ho odstavím. Teď si čtu, co se dá udělat pro to, aby mi naskočil cyklus i bez odstavení a já mohla kojit do roka nebo i dýl (chceme druhé a potřebujeme kvůli mému zdraví co nejdřív). Z "ježišmarja už zase" při pohledu na hodiny se kojení změnilo na "pojď sem, ty můj mlíkožroutku ". Byla to pro mě zatím nejtěžší zkouška (a to si nemyslím, že buhvíjak těžká, mezi příběhy tvých klientek z Habrovky) a jsem ráda, jak si to teď s prckem užíváme. Jo a "zmlíkovaný mimino" znamená u nás moc spokojený nebo ududaný a skoro spící mimino - takový se nám líbí :-)) Děkuju.
Iva a Matěj
Byla jsem vydeptaná z porodnice. Rozhozená nesystémovým přístupem. Říká se to o právnících, ale o sestrách na šestinedělí to snad platí ještě víc: co sestra, to alespoň dva názory. "Kojte pět minut." "Kojte s kloboučkem." "Kojte bez kloboučku." "DÁVEJTE UM!"
A pak jsem potkala Katy. Během prvního hovoru mi dodala klid a víru, že to zvládneme. Jakmile jsme byli doma a přišla za námi, po pěti dnech bojů jsme za 10 minut měli doma KOJENCE. Dál jsme pak ladily techniku kojení, Katy mě naučila šátkovat, podpořila mě ve chvíli, kdy doktoři nahlodávali moje rozhodnutí zachovat plné kojení. Šlo to bez UM. Pomalu, ale šlo to!!! Ve čtyřech měsících už měl prcek 5800 g. Přesto mě zase začali děsit příkrmy, protože váží méně, než je průměr. Teď už ale vím, že se mám řídit hlavně svým pocitem. Mám doma spokojeného kojence a věřím, že na příkrmy je čas. Pokud bych měla shrnout své dosavadní zkušenosti, řekla bych, že nejdůležitější je VÍRA, SCHOPNOST ŘÍCT SI O POMOC a VYTRVALOST.
Byla jsem vydeptaná z porodnice. Rozhozená nesystémovým přístupem. Říká se to o právnících, ale o sestrách na šestinedělí to snad platí ještě víc: co sestra, to alespoň dva názory. "Kojte pět minut." "Kojte s kloboučkem." "Kojte bez kloboučku." "DÁVEJTE UM!"
A pak jsem potkala Katy. Během prvního hovoru mi dodala klid a víru, že to zvládneme. Jakmile jsme byli doma a přišla za námi, po pěti dnech bojů jsme za 10 minut měli doma KOJENCE. Dál jsme pak ladily techniku kojení, Katy mě naučila šátkovat, podpořila mě ve chvíli, kdy doktoři nahlodávali moje rozhodnutí zachovat plné kojení. Šlo to bez UM. Pomalu, ale šlo to!!! Ve čtyřech měsících už měl prcek 5800 g. Přesto mě zase začali děsit příkrmy, protože váží méně, než je průměr. Teď už ale vím, že se mám řídit hlavně svým pocitem. Mám doma spokojeného kojence a věřím, že na příkrmy je čas. Pokud bych měla shrnout své dosavadní zkušenosti, řekla bych, že nejdůležitější je VÍRA, SCHOPNOST ŘÍCT SI O POMOC a VYTRVALOST.
Maruška a Běla
Milá Katy,
stále ještě nedovedu dost dobře popsat svůj a Bělin porodní a kojící příběh a vše, co vedlo k tomu, že jsem letos na jaře vyhledala tvou pomoc. Příčin bylo mnoho - porod, který byl jiný, než jsem plánovala, nejistota a nedostatek sebedůvěry, které mám v povaze, pomoc mé rodiny, sice dobře míněná ale ukazující špatný směr a pár dalších věcí. Budu se s tím muset poprat, a na to teď ještě nemám sílu nebo chuť, nevím.
Když jsi k nám poprvé přišla, bylo Běle šest týdnů a já si nedovedla představit, že bych ji zvládla kojit. Teď je Běle šest měsíců a já si nedovedu představit, že bych ji nekojila. Za to ti patří můj velký dík a alespoň tato krátká reference.
Přemýšlela jsem, za co Katy vděčím kromě toho, že je moje dcera plně kojená. Není toho málo. Za opravdový zájem a bytí se mnou v mé nelehké situaci. Za porozumění bez předsudků. Za prozáření našeho tehdy dost smutného bytu. Za lehkost, se kterou smetla část mého strachu a výdrž, se kterou mi ho postupně pomáhala odehnat úplně. A za podanou ruku, díky které jsem nabyla jistoty, že to všechno zvládnu. Katy totiž moje problémy neřešila a nevyřešila. Udělala něco, podle mého názoru, mnohem lepšího. Trpělivě mi ukazovala cestu, díky které jsem to dokázala sama, a dokud jsem to potřebovala, šla po této cestě se mnou. A za to jí moc děkuju.
Milá Katy,
stále ještě nedovedu dost dobře popsat svůj a Bělin porodní a kojící příběh a vše, co vedlo k tomu, že jsem letos na jaře vyhledala tvou pomoc. Příčin bylo mnoho - porod, který byl jiný, než jsem plánovala, nejistota a nedostatek sebedůvěry, které mám v povaze, pomoc mé rodiny, sice dobře míněná ale ukazující špatný směr a pár dalších věcí. Budu se s tím muset poprat, a na to teď ještě nemám sílu nebo chuť, nevím.
Když jsi k nám poprvé přišla, bylo Běle šest týdnů a já si nedovedla představit, že bych ji zvládla kojit. Teď je Běle šest měsíců a já si nedovedu představit, že bych ji nekojila. Za to ti patří můj velký dík a alespoň tato krátká reference.
Přemýšlela jsem, za co Katy vděčím kromě toho, že je moje dcera plně kojená. Není toho málo. Za opravdový zájem a bytí se mnou v mé nelehké situaci. Za porozumění bez předsudků. Za prozáření našeho tehdy dost smutného bytu. Za lehkost, se kterou smetla část mého strachu a výdrž, se kterou mi ho postupně pomáhala odehnat úplně. A za podanou ruku, díky které jsem nabyla jistoty, že to všechno zvládnu. Katy totiž moje problémy neřešila a nevyřešila. Udělala něco, podle mého názoru, mnohem lepšího. Trpělivě mi ukazovala cestu, díky které jsem to dokázala sama, a dokud jsem to potřebovala, šla po této cestě se mnou. A za to jí moc děkuju.
Linda a Šárka
Spolupracujte s Katy! A nebo nespolupracujte (služby, které nabízí, zrovna vy zrovna v tuto chvíli nemusíte potřebovat, že), ale rozhodně si ji uložte do paměti pro pozdější potřebu, nebo třeba pro známé, kterým se to, co dělá, zrovna hodí. Znát Katy (a spolupracovat s ní) totiž patří k věcem, které se v životě prostě hodí, obohatí, inspirují a v neposlední řadě povzbudí a podpoří.
Katy má svou hlavu a ta hlava myslí originálně a netradičně, ale o to víc férově a otevřeně. Tím chci říct, že se nebojte Katy oslovit, i když se vám zdá, že některé věci byste dělali jinak, nebo že tohle nebo tamto je na vás už "moc". Katy umí naslouchat a v rámci svých rozsáhlých zkušeností neodsoudí, naopak poradí tak, aby vám to sedlo. Nevím jak to dělá, prostě kdo umí, ten umí. Znám ji teď už natolik (i když bych si přála znát ji mnohem víc), abych mohla říci, že ji k dnešnímu otevřeně podporujícímu (a podporujícímu otevřenému) stavu vedla dlouhá, někdy asi náročná, a hlavně inspirativní a bohatá cesta, kterou Katy přetavila do myšlenek a formulací, skrze které umí svou moudrost poslat dál (třeba ke mě nebo k vám). A to je něco, co stojí za to. Fakt.
Spolupracujte s Katy! A nebo nespolupracujte (služby, které nabízí, zrovna vy zrovna v tuto chvíli nemusíte potřebovat, že), ale rozhodně si ji uložte do paměti pro pozdější potřebu, nebo třeba pro známé, kterým se to, co dělá, zrovna hodí. Znát Katy (a spolupracovat s ní) totiž patří k věcem, které se v životě prostě hodí, obohatí, inspirují a v neposlední řadě povzbudí a podpoří.
Katy má svou hlavu a ta hlava myslí originálně a netradičně, ale o to víc férově a otevřeně. Tím chci říct, že se nebojte Katy oslovit, i když se vám zdá, že některé věci byste dělali jinak, nebo že tohle nebo tamto je na vás už "moc". Katy umí naslouchat a v rámci svých rozsáhlých zkušeností neodsoudí, naopak poradí tak, aby vám to sedlo. Nevím jak to dělá, prostě kdo umí, ten umí. Znám ji teď už natolik (i když bych si přála znát ji mnohem víc), abych mohla říci, že ji k dnešnímu otevřeně podporujícímu (a podporujícímu otevřenému) stavu vedla dlouhá, někdy asi náročná, a hlavně inspirativní a bohatá cesta, kterou Katy přetavila do myšlenek a formulací, skrze které umí svou moudrost poslat dál (třeba ke mě nebo k vám). A to je něco, co stojí za to. Fakt.
Lucka a Kája
Můj příběh nebude klasickou referencí na laktační poradkyni. Katy je sestra mého manžela, takže její poradenství pro nás mělo jiný rozměr. Těšili jsme se s mužem na přirozený porod a skončili v rakovnické porodnici na akutním císaři. Psychicky i fyzicky vyčerpaní. Syn se nechtěl přisát. Katka přijela z Prahy hned druhý den. Káťo, ty asi víš, co to pro nás jako rodinu znamenalo, nehodí se zde rozepisovat proč… Ale abych popsala situaci. Po sekci se mi nezačalo tvořit mléko, syn se kvůli pár kapkám kolostra nechtěl přisát, já ještě v šoku. Katy nás v první chvíli podpořila, uklidnila, že to půjde. Nic se ale neměnilo, syn se občas přisál jen na okamžik a bradavky začínaly bolet. Nervy, hubnutí, vážení, stres, stále žádné mléko – samozřejmě. Odsávali jsme kolostrum, krmili dle rad Katky z kalíšku, v zoufalství i nedoporučenou stříkačkou. Ač poučení, měli jsme prostě strach. Poslední den v porodnici jsme po mém kolostru přidávali i umělé mléko, zdálo se nám, že syn začíná mít hlad. Pak jsme odjeli domů. Mezi žlutým mlezivem se mi najednou začaly objevovat bílé kapky. Pár hodin na to dle předchozí domluvy dorazila Katka. Nevím, jak se to stalo, jen mluvila, skoro se nás se synem nedotkla a on se najednou chytil. „Jaks to udělala?“ ptám se. „Já nijak, to on,“ odpověděla mi, „a teď už jsem tu jen jako návštěva, normálně bych odešla, protože to zvládáte.“ Nevím, jak to dělá, že v člověku tak jemně a přirozeně vzbudí sebedůvěru v jeho schopnosti matky. Stačilo, že u nás byla. Pro jistotu koupené umělé mléko šlo do špajzky (z pověrčivosti ho odmítám vyhodit, edit: už je prošlé a vyhozené J) a syn byl pouze kojen. Nebylo to však bezvadné jako mávnutím kouzelného proutku. Kojení mě dost bolelo. Katy za námi přišla ještě dvakrát, radila, jak zhojit bradavky, dodávala naději, opravovala techniku, byla na telefonu… A takto vyzbrojeni jsme na tom se synem museli pracovat hlavně my. On se musel naučit pořádně přisát a já nechat to na něm. Dnes má tři a půl měsíce a váží sedm a půl kilo, plně kojený. Kojení mě konečně nebolí, můžu si ho užívat a nebát se toho, kdy se syn zase vzbudí. Možná že nemáme vyhráno napořád, ale pokud se nám ještě něco postaví do cesty, budu se mít kam obrátit. Můj porod byl těžký, ale i tak měl krásné chvíle a jednou z nich bylo, když jsi seděla u nás v ložnici na zemi vedle mojí postele.
Edit: Dnes téměř plně kojím devítiměsíčního devíti a půl kilového chlapáka. Pár problémů nastalo, ale Katy vždy poradila a podpořila. A já Ti tohle už konečně můžu poslat. Děkujeme Ti.
Můj příběh nebude klasickou referencí na laktační poradkyni. Katy je sestra mého manžela, takže její poradenství pro nás mělo jiný rozměr. Těšili jsme se s mužem na přirozený porod a skončili v rakovnické porodnici na akutním císaři. Psychicky i fyzicky vyčerpaní. Syn se nechtěl přisát. Katka přijela z Prahy hned druhý den. Káťo, ty asi víš, co to pro nás jako rodinu znamenalo, nehodí se zde rozepisovat proč… Ale abych popsala situaci. Po sekci se mi nezačalo tvořit mléko, syn se kvůli pár kapkám kolostra nechtěl přisát, já ještě v šoku. Katy nás v první chvíli podpořila, uklidnila, že to půjde. Nic se ale neměnilo, syn se občas přisál jen na okamžik a bradavky začínaly bolet. Nervy, hubnutí, vážení, stres, stále žádné mléko – samozřejmě. Odsávali jsme kolostrum, krmili dle rad Katky z kalíšku, v zoufalství i nedoporučenou stříkačkou. Ač poučení, měli jsme prostě strach. Poslední den v porodnici jsme po mém kolostru přidávali i umělé mléko, zdálo se nám, že syn začíná mít hlad. Pak jsme odjeli domů. Mezi žlutým mlezivem se mi najednou začaly objevovat bílé kapky. Pár hodin na to dle předchozí domluvy dorazila Katka. Nevím, jak se to stalo, jen mluvila, skoro se nás se synem nedotkla a on se najednou chytil. „Jaks to udělala?“ ptám se. „Já nijak, to on,“ odpověděla mi, „a teď už jsem tu jen jako návštěva, normálně bych odešla, protože to zvládáte.“ Nevím, jak to dělá, že v člověku tak jemně a přirozeně vzbudí sebedůvěru v jeho schopnosti matky. Stačilo, že u nás byla. Pro jistotu koupené umělé mléko šlo do špajzky (z pověrčivosti ho odmítám vyhodit, edit: už je prošlé a vyhozené J) a syn byl pouze kojen. Nebylo to však bezvadné jako mávnutím kouzelného proutku. Kojení mě dost bolelo. Katy za námi přišla ještě dvakrát, radila, jak zhojit bradavky, dodávala naději, opravovala techniku, byla na telefonu… A takto vyzbrojeni jsme na tom se synem museli pracovat hlavně my. On se musel naučit pořádně přisát a já nechat to na něm. Dnes má tři a půl měsíce a váží sedm a půl kilo, plně kojený. Kojení mě konečně nebolí, můžu si ho užívat a nebát se toho, kdy se syn zase vzbudí. Možná že nemáme vyhráno napořád, ale pokud se nám ještě něco postaví do cesty, budu se mít kam obrátit. Můj porod byl těžký, ale i tak měl krásné chvíle a jednou z nich bylo, když jsi seděla u nás v ložnici na zemi vedle mojí postele.
Edit: Dnes téměř plně kojím devítiměsíčního devíti a půl kilového chlapáka. Pár problémů nastalo, ale Katy vždy poradila a podpořila. A já Ti tohle už konečně můžu poslat. Děkujeme Ti.
Katka a Thea
Naše Thea se narodila jako krásné, zdravé a prso ignorující miminko. Navzdory přiložení hned po porodu a intenzivní snaze sestřiček jsem odcházela z porodnice vyčerpaná, s odsávačkou, dítětem krmeným výhradně stříkačkou a vidinou přechodu na umělé mléko. Řekla jsem si, že než definitivně vzdám snahy o kojení, zkusím ještě kontaktovat laktační poradkyni. Narazila jsem na stránky sympatické paní a hned druhý den jsem Katy zavolala. Už jen telefonicky mi dala několik užitečných rad a pak za námi přišla i domů. Na návštěvě mi ukázala, jak bych mohla Thee dávat pít z pohárku, zkontrolovala její uzdičku, ukázala, jak ji nosit v šátku a hlavně mě podpořila v přikládacím snažení. Thea postupně dokázala prs chytnout, ale pít jí stále nešlo. Katy nám proto doporučila zkusit krmení cévkou podél prsu. Při dalším setkání jsme pak předvedly ohromné pokroky, dostaly další rady a během několika dní se z They stal opravdový kojenec! Katy vděčím nejen za praktickou pomoc, ale hlavně za povzbuzení a podporu. Moc děkuju!
Naše Thea se narodila jako krásné, zdravé a prso ignorující miminko. Navzdory přiložení hned po porodu a intenzivní snaze sestřiček jsem odcházela z porodnice vyčerpaná, s odsávačkou, dítětem krmeným výhradně stříkačkou a vidinou přechodu na umělé mléko. Řekla jsem si, že než definitivně vzdám snahy o kojení, zkusím ještě kontaktovat laktační poradkyni. Narazila jsem na stránky sympatické paní a hned druhý den jsem Katy zavolala. Už jen telefonicky mi dala několik užitečných rad a pak za námi přišla i domů. Na návštěvě mi ukázala, jak bych mohla Thee dávat pít z pohárku, zkontrolovala její uzdičku, ukázala, jak ji nosit v šátku a hlavně mě podpořila v přikládacím snažení. Thea postupně dokázala prs chytnout, ale pít jí stále nešlo. Katy nám proto doporučila zkusit krmení cévkou podél prsu. Při dalším setkání jsme pak předvedly ohromné pokroky, dostaly další rady a během několika dní se z They stal opravdový kojenec! Katy vděčím nejen za praktickou pomoc, ale hlavně za povzbuzení a podporu. Moc děkuju!
Šárka a Matýsek
Podpůrnou skupinku, kterou Katy vede, jsem začala navštěvovat v roce 2015 na podzim, s 3-měsíčním dítětem. Opravdu lituji, že jsem nezačala chodit už v těhotenství, hodně by mi to ulehčilo život. A jak by mi pomohlo naučit se v šátku nosit a kojit syna už hned po narození, přes den nespal dýl, než půl – tři čtvrtě hodiny, a to ani venku, a po půl hoďce v kočáru se probudil a začal ječet, takže naše procházky moc dlouho netrvaly. Svému šátkovému úvazu podle internetového videa jsem nevěřila, takže po 3 šílených měsících jsem se konečně odhodlala, zavolala Katy, a vyrazila do Prahy na skupinku. (Proč jsem to jen neudělala dřív?)
Katy poupravila můj úvaz, dala rady ke spokojenému kojení, a rázem se náš život zjednodušil:) Od toho dne jsem jen nosila, a kočár ležel ve sklepě. Konečně jsem místo vězeňských vycházek do vzdálenosti max. 15 min od baráku zavítala do mé oblíbené čajovny. Můj syn byl rozhodně spokojenější u mě pod bundou, než v kočáře.
Katy je neskutečně ochotná a laskavá, poradí a pomůže, s čím je potřeba. Vážně umí člověku dodat sebedůvěru, nejen v nošení, ale v rodičovství obecně. Její skupinka pro mě v začátcích byla neskutečně důležitá, byla to pro mě podpora po psychické stránce, protože už v době těhotenství jsem na tom nebyla psychicky úplně nejlíp, a prvního asi půl roku po porodu, to byla teprve jízda. Přítomnost a sdílení podobně naladěných maminek mi pomohlo se z té deprese pomalu dostávat ven, učit se mateřství si užívat a začít si víc věřit. Jsem Katy moc, moc, moc vděčná za její podporu a za vytvoření příjemné, podporující skupinky. Je to důležité zvlášť když máte kolem sebe v životě lidi, kteří vaší mateřskou sebedůvěru podkopávají.
Podpůrnou skupinku, kterou Katy vede, jsem začala navštěvovat v roce 2015 na podzim, s 3-měsíčním dítětem. Opravdu lituji, že jsem nezačala chodit už v těhotenství, hodně by mi to ulehčilo život. A jak by mi pomohlo naučit se v šátku nosit a kojit syna už hned po narození, přes den nespal dýl, než půl – tři čtvrtě hodiny, a to ani venku, a po půl hoďce v kočáru se probudil a začal ječet, takže naše procházky moc dlouho netrvaly. Svému šátkovému úvazu podle internetového videa jsem nevěřila, takže po 3 šílených měsících jsem se konečně odhodlala, zavolala Katy, a vyrazila do Prahy na skupinku. (Proč jsem to jen neudělala dřív?)
Katy poupravila můj úvaz, dala rady ke spokojenému kojení, a rázem se náš život zjednodušil:) Od toho dne jsem jen nosila, a kočár ležel ve sklepě. Konečně jsem místo vězeňských vycházek do vzdálenosti max. 15 min od baráku zavítala do mé oblíbené čajovny. Můj syn byl rozhodně spokojenější u mě pod bundou, než v kočáře.
Katy je neskutečně ochotná a laskavá, poradí a pomůže, s čím je potřeba. Vážně umí člověku dodat sebedůvěru, nejen v nošení, ale v rodičovství obecně. Její skupinka pro mě v začátcích byla neskutečně důležitá, byla to pro mě podpora po psychické stránce, protože už v době těhotenství jsem na tom nebyla psychicky úplně nejlíp, a prvního asi půl roku po porodu, to byla teprve jízda. Přítomnost a sdílení podobně naladěných maminek mi pomohlo se z té deprese pomalu dostávat ven, učit se mateřství si užívat a začít si víc věřit. Jsem Katy moc, moc, moc vděčná za její podporu a za vytvoření příjemné, podporující skupinky. Je to důležité zvlášť když máte kolem sebe v životě lidi, kteří vaší mateřskou sebedůvěru podkopávají.
Jarmila a Terezka
Katy jsem potkala úplně náhodou na kurzu, kde vlastně zaskakovala za někoho jiného. Bylo tam celkem dost lidí (jestli si dobře vzpomínám tak okolo 10 lidí, což je na takový kurz fakt hodně) a taky i pár dětí a ona tam přišla a prostě nás to naučila! Až díky Katy jsem skutečně rychle a pohodlně začala nosit dcerku v šátku. Byl to můj 4. kurz vázání a teprve tady jsem od začátku do konce věděla, že ta lektorka ví, co dělá. Předala nám super fígle a triky, dodala jistotu a sebevědomí. Jako bonus bylo pro mě to, že mě Katy podpořila a pomohla mi s odstraněním kloboučků :), to bylo pro mě vážně veliký. Obrovská úleva :) Vždycky byla nablízku, když jsem potřebovala něco řešit v oblastech výživy a vůbec celkové podpory, jsem jí za to moc vděčná. Díky Katy
Katy jsem potkala úplně náhodou na kurzu, kde vlastně zaskakovala za někoho jiného. Bylo tam celkem dost lidí (jestli si dobře vzpomínám tak okolo 10 lidí, což je na takový kurz fakt hodně) a taky i pár dětí a ona tam přišla a prostě nás to naučila! Až díky Katy jsem skutečně rychle a pohodlně začala nosit dcerku v šátku. Byl to můj 4. kurz vázání a teprve tady jsem od začátku do konce věděla, že ta lektorka ví, co dělá. Předala nám super fígle a triky, dodala jistotu a sebevědomí. Jako bonus bylo pro mě to, že mě Katy podpořila a pomohla mi s odstraněním kloboučků :), to bylo pro mě vážně veliký. Obrovská úleva :) Vždycky byla nablízku, když jsem potřebovala něco řešit v oblastech výživy a vůbec celkové podpory, jsem jí za to moc vděčná. Díky Katy
Dominika a Přemík
Katy bych ráda poděkovala za skvělou podporu při kojení, kdy jsem po jedné návštěvě u ní doma otočilo mé mateřské sebevědomí nejdřív o 90stupňů a pak po navštívení podpůrné kojící skupinky zpět o 180. Uvědomila jsem si co mateřství obnáší, že ho nezažívám sama a dobré i špatné chvíle jsou jeho přirozenou součástí. Od začátku, co jsem začala navštěvovat podpůrnou skupinku, jsem obdivovala nasazení Katy i Petry, v podpoře kojících žen. Katy v té době ve stejné situaci s ostatními, s malým miminkem. Sdílení s tak silnou ženou mi vrátil smýšlení o sobě jako schopné bytosti, která se učí žít v nové situaci. Díky. A kurzy vázání do šátku pak přirozeně navazovaly a podpořily mě v mé radosti z mateřství. Nejvíc mě na kurzech bavilo, když jsme byly u Katy doma, kde zbyl prostor i na povídání, odpočinek a podpora byla v takové situaci o mnoho přirozenější.
Katy bych ráda poděkovala za skvělou podporu při kojení, kdy jsem po jedné návštěvě u ní doma otočilo mé mateřské sebevědomí nejdřív o 90stupňů a pak po navštívení podpůrné kojící skupinky zpět o 180. Uvědomila jsem si co mateřství obnáší, že ho nezažívám sama a dobré i špatné chvíle jsou jeho přirozenou součástí. Od začátku, co jsem začala navštěvovat podpůrnou skupinku, jsem obdivovala nasazení Katy i Petry, v podpoře kojících žen. Katy v té době ve stejné situaci s ostatními, s malým miminkem. Sdílení s tak silnou ženou mi vrátil smýšlení o sobě jako schopné bytosti, která se učí žít v nové situaci. Díky. A kurzy vázání do šátku pak přirozeně navazovaly a podpořily mě v mé radosti z mateřství. Nejvíc mě na kurzech bavilo, když jsme byly u Katy doma, kde zbyl prostor i na povídání, odpočinek a podpora byla v takové situaci o mnoho přirozenější.
Jana a Rozárka
Katku jsem poprvé potkala ještě těhotná v A-centru na kuzu o kojení. Byla mi moc sympatická a hlavně mi bylo sympatické, co říkala a jaký měla ke kojení a mateřství vůbec přístup. Po narození dcerky jsem navštívila ještě její kurzy šátkování na břiše a na zádech, kde jsem si osvojila správné praktiky, jak nosit dceru, a i něco navíc, v příjemném prostředí domácí pohody. Také jsem moc vděčná za podpůrnou skupinku, kterou Katka spoluvede a kam chodím moc ráda sdílet každodenní radosti i starosti. V Katku mám velkou důvěru, vždy mi dobře poradila, či jen vyslechla a doporučila jsem ji i dál.
Katku jsem poprvé potkala ještě těhotná v A-centru na kuzu o kojení. Byla mi moc sympatická a hlavně mi bylo sympatické, co říkala a jaký měla ke kojení a mateřství vůbec přístup. Po narození dcerky jsem navštívila ještě její kurzy šátkování na břiše a na zádech, kde jsem si osvojila správné praktiky, jak nosit dceru, a i něco navíc, v příjemném prostředí domácí pohody. Také jsem moc vděčná za podpůrnou skupinku, kterou Katka spoluvede a kam chodím moc ráda sdílet každodenní radosti i starosti. V Katku mám velkou důvěru, vždy mi dobře poradila, či jen vyslechla a doporučila jsem ji i dál.
Petra s Vincentem a Theou
Že budu své dítě nosit v šátku, jsem věděla ještě dlouho před tím, než jsem o nějakém vůbec uvažovala v reálných obrysech. Nošení mi vždycky přišlo skvělé - jednoduché, pohodlné, kontaktní. Těšila jsem se, jak s miminkem v šátku udržím tempo svého života. A tak možná, abych se něco naučila, zejména o tom tempu, kterého jsme se tak nechtěla vzdát, vzešla z mého prvního těhotenství miminka dvě. Že bych nosila syna i dceru zároveň, jsem moc neuvažovala, zdálo se mi, že na to fyzicky nemám, že to nezvládnu, že to vůbec nebude tak jednoduché a pohodlné, jak jsem si naplánovala. Naučila jsem se poměrně obstojně vázat kříž s kapsou, nějaké šátkovací poradkyně jsem taky potkala, ale nebylo to ono. Nosila jsem vždy jedno dítě, druhé partner nebo já v ruce, obě děti zuřivě bojkotovaly kočár a s přibývajícími kily bylo jasné, že stávající situace není udržitelná. Pak jsem potkala Katy a poměrně náhodně sebe i partnera přihlásila na kurz vázání na záda. Nic moc jsem od něj nečekala, co se týče vázání, nejsem nijak zvlášť šikovná, nedovedla jsem si představit, že dítě na záda skutečně dostanu. Trochu jsem se také obávala přítomnosti dalších žen, asi jsem se i styděla, že všichni uvidí, jak moc nešikovná jsem. Myslím, že jsem v tu chvíli hlavně chtěla, aby techniku ovládl partner a mohl nosit obě děti. Kurz s Katy byl skvělý. Nevím, jak to dokázala, ale celou dobu jsem měla dojem, že se věnuje pouze mně, že se ode mě ani na chvíli nevzdálila. Cítila jsem maximální podporu nejen od ní, ale i od ostatních maminek. Kdeže nějaký stud. Syna se mi povedlo navázat hned napoprvé tak, že téměř okamžitě usnul. To byl pocit.. Navázat oba jsem zkusila (a zvládla) až doma. A objevila tak nový svět. Svět, ve kterém se jako kompetentní máma dokážu postarat o obě své děti a ještě mám volné ruce. Na kafe, na nákup, na madlo v tramvaji. Na dalším kurzu vázání na bok jsem byla už u Katy doma a ten jen podtrhl, co už jsem věděla. Že je Katy lektor, ve kterém se pojí znalost a zkušenost s kreativitou a nesmírnou laskavostí. Její přístup je plný podpory a pozitivní energie. Vytváří přátelskou atmosféru, kde je prostor na cokoliv od vázání v šátku, po kojení, bezplenkovou metodu i další aspekty kontaktního rodičovství. Nedovedla jsem si představit, že zvládnu nosit obě děti a teď si nedovedu představit, že bych to dělala jinak. Nosím svých 17 kilo lásky a doufám, že ještě dlouho budu. Stojí to za to. Noste taky. Noste s Katy :-)
Že budu své dítě nosit v šátku, jsem věděla ještě dlouho před tím, než jsem o nějakém vůbec uvažovala v reálných obrysech. Nošení mi vždycky přišlo skvělé - jednoduché, pohodlné, kontaktní. Těšila jsem se, jak s miminkem v šátku udržím tempo svého života. A tak možná, abych se něco naučila, zejména o tom tempu, kterého jsme se tak nechtěla vzdát, vzešla z mého prvního těhotenství miminka dvě. Že bych nosila syna i dceru zároveň, jsem moc neuvažovala, zdálo se mi, že na to fyzicky nemám, že to nezvládnu, že to vůbec nebude tak jednoduché a pohodlné, jak jsem si naplánovala. Naučila jsem se poměrně obstojně vázat kříž s kapsou, nějaké šátkovací poradkyně jsem taky potkala, ale nebylo to ono. Nosila jsem vždy jedno dítě, druhé partner nebo já v ruce, obě děti zuřivě bojkotovaly kočár a s přibývajícími kily bylo jasné, že stávající situace není udržitelná. Pak jsem potkala Katy a poměrně náhodně sebe i partnera přihlásila na kurz vázání na záda. Nic moc jsem od něj nečekala, co se týče vázání, nejsem nijak zvlášť šikovná, nedovedla jsem si představit, že dítě na záda skutečně dostanu. Trochu jsem se také obávala přítomnosti dalších žen, asi jsem se i styděla, že všichni uvidí, jak moc nešikovná jsem. Myslím, že jsem v tu chvíli hlavně chtěla, aby techniku ovládl partner a mohl nosit obě děti. Kurz s Katy byl skvělý. Nevím, jak to dokázala, ale celou dobu jsem měla dojem, že se věnuje pouze mně, že se ode mě ani na chvíli nevzdálila. Cítila jsem maximální podporu nejen od ní, ale i od ostatních maminek. Kdeže nějaký stud. Syna se mi povedlo navázat hned napoprvé tak, že téměř okamžitě usnul. To byl pocit.. Navázat oba jsem zkusila (a zvládla) až doma. A objevila tak nový svět. Svět, ve kterém se jako kompetentní máma dokážu postarat o obě své děti a ještě mám volné ruce. Na kafe, na nákup, na madlo v tramvaji. Na dalším kurzu vázání na bok jsem byla už u Katy doma a ten jen podtrhl, co už jsem věděla. Že je Katy lektor, ve kterém se pojí znalost a zkušenost s kreativitou a nesmírnou laskavostí. Její přístup je plný podpory a pozitivní energie. Vytváří přátelskou atmosféru, kde je prostor na cokoliv od vázání v šátku, po kojení, bezplenkovou metodu i další aspekty kontaktního rodičovství. Nedovedla jsem si představit, že zvládnu nosit obě děti a teď si nedovedu představit, že bych to dělala jinak. Nosím svých 17 kilo lásky a doufám, že ještě dlouho budu. Stojí to za to. Noste taky. Noste s Katy :-)
Lucka a Zuzanka
U Katy jsem byla již na třech kurzech, vázání na břicho, na záda i na zádech pro pokročilé. Do té doby jsem v šátku nosila pár měsíců, takže jsem nebyla ani úplný začátečník, ale ani zvlášť zkušená. Byť jsem měla povědomí o všech typech úvazů, které jsme se učili, rozhodně to byl dobře investovaný čas i peníze. Díky kurzům jsem získala jistotu, že to dělám dobře, že je úvaz bezpečný a rozhodně jsem se naučila skvělé vychytávky, které nám velmi zpříjemnily nejen nošení, ale hlavně vázání samotné. Kurzy mají tedy co nabídnout i zkušenějším nosičům. V neposlední řadě je příjemným benefitem domácí a přátelská atmosféra v malé skupině žen, kde se dostane individuální péče opravdu každému. To vše korunováno skvělým a zdravým obědem.
U Katy jsem byla již na třech kurzech, vázání na břicho, na záda i na zádech pro pokročilé. Do té doby jsem v šátku nosila pár měsíců, takže jsem nebyla ani úplný začátečník, ale ani zvlášť zkušená. Byť jsem měla povědomí o všech typech úvazů, které jsme se učili, rozhodně to byl dobře investovaný čas i peníze. Díky kurzům jsem získala jistotu, že to dělám dobře, že je úvaz bezpečný a rozhodně jsem se naučila skvělé vychytávky, které nám velmi zpříjemnily nejen nošení, ale hlavně vázání samotné. Kurzy mají tedy co nabídnout i zkušenějším nosičům. V neposlední řadě je příjemným benefitem domácí a přátelská atmosféra v malé skupině žen, kde se dostane individuální péče opravdu každému. To vše korunováno skvělým a zdravým obědem.
Zdeňka s dcerkou
Už v těhotenství jsem věděla, že své dítko budu nosit v šátku. Ke konci těhotenství jsem také absolvovala kurz vázání šátků. Z kurzu jsem si ale především odnesla pocit, že jsem nemotora, a mé dítě asi bude odsouzeno k jízdě v kočárku. Po narození dcerky jsem zjistila, že pokud mám začít doma trochu fungovat, bez šátkování to nepůjde. Několikrát mi tedy kamarádka ukázala vertikální úvaz, ale já stejně tápala. Stále jsem si nebyla jistá, zda vážu správně, holčičce se v šátku moc nelíbilo.
Až na skupinovém kurzu u Katy, jsem se konečně naučila vázat tak, že mám jistotu, že holčičce je v šátku příjemně. Nakonec to nebylo nic složitého, ale bez individuálního přístupu Katy, bych dodnes vázat neuměla. Zjistila jsem, že nejsem až tak nemotorná, ale když se má lektorka věnovat 10 účastnicím, tak málokdo se vázání naučí pořádně. U Katy jsme byly tři a měla na nás spoustu času. A ten výborný oběd, který nám přichystala! :-) Až moje mrně povyroste, vím kam se jít učit vázání na zádech.
Už v těhotenství jsem věděla, že své dítko budu nosit v šátku. Ke konci těhotenství jsem také absolvovala kurz vázání šátků. Z kurzu jsem si ale především odnesla pocit, že jsem nemotora, a mé dítě asi bude odsouzeno k jízdě v kočárku. Po narození dcerky jsem zjistila, že pokud mám začít doma trochu fungovat, bez šátkování to nepůjde. Několikrát mi tedy kamarádka ukázala vertikální úvaz, ale já stejně tápala. Stále jsem si nebyla jistá, zda vážu správně, holčičce se v šátku moc nelíbilo.
Až na skupinovém kurzu u Katy, jsem se konečně naučila vázat tak, že mám jistotu, že holčičce je v šátku příjemně. Nakonec to nebylo nic složitého, ale bez individuálního přístupu Katy, bych dodnes vázat neuměla. Zjistila jsem, že nejsem až tak nemotorná, ale když se má lektorka věnovat 10 účastnicím, tak málokdo se vázání naučí pořádně. U Katy jsme byly tři a měla na nás spoustu času. A ten výborný oběd, který nám přichystala! :-) Až moje mrně povyroste, vím kam se jít učit vázání na zádech.
Petra a Klárka
Kurz u Katy mi byl velkým přínosem, nejen v oblasti šátkování, ale celkově v oblasti mateřství/rodičovství. Přístup profesionální a zároveň lidský a příjemný. Děkuji za "péči" a všem těm co váhají zda začít šátkovat či ne bych ráda sdělila: nikdy není pozdě! :-)
Kurz u Katy mi byl velkým přínosem, nejen v oblasti šátkování, ale celkově v oblasti mateřství/rodičovství. Přístup profesionální a zároveň lidský a příjemný. Děkuji za "péči" a všem těm co váhají zda začít šátkovat či ne bych ráda sdělila: nikdy není pozdě! :-)
Eva, Ondra a Jáchym
Kurz Vše o kojení pro mě byl neocenitelnou pomocí před porodem. Dal mi hlavně přesvědčení, že budu v pohodě kojit a nepotřebuji k tomu žádné pomůcky, hodinky ani stopky. V porodnici mě pak ani nenapadlo, že bych měla mít málo mléka nebo špatné bradavky, přestože nemocniční personál mě tímto strašil a nabízel kloboučky a odstříkávačku. Kromě spousty zajímavých informací a vyvrácení mýtů o kojení mi tak kurz dal především pozitivní přístup a potěšení z kojení.
S Katy jsem se po porodu setkala třikrát kvůli bolavým bradavkám. Katy mi prohlédla možná poranění či kvasinky, poradila jiné polohy při kojení a zkontrolovala správnou techniku sání a retní uzdičky miminka. Vysvětlila mi, kdy miminko jen saje a kdy skutečně pije, což byla pro mě důležitá informace, abych miminku mohla případně pomoci stlačováním. Rychlost pití se tak významně snížila a bradavky nebyly zatěžované tak dlouhým pitím jako dříve. Poradila mi, jak předejít infekcím a jak pomoci hojení. Všechny potíže se vyřešily nakonec tím, že správně diagnostikovala krátkou retní uzdičku a doporučila pracoviště, kde problém vyřešili. Jsem moc vděčná, že jsem měla štěstí a potkala Katy, která mě svým lidským a šetrným přístupem dokázala podpořit a hlavně dodat pozitivní přístup a víru v to, že to s miminkem v pohodě zvládneme.
Kurz Vše o kojení pro mě byl neocenitelnou pomocí před porodem. Dal mi hlavně přesvědčení, že budu v pohodě kojit a nepotřebuji k tomu žádné pomůcky, hodinky ani stopky. V porodnici mě pak ani nenapadlo, že bych měla mít málo mléka nebo špatné bradavky, přestože nemocniční personál mě tímto strašil a nabízel kloboučky a odstříkávačku. Kromě spousty zajímavých informací a vyvrácení mýtů o kojení mi tak kurz dal především pozitivní přístup a potěšení z kojení.
S Katy jsem se po porodu setkala třikrát kvůli bolavým bradavkám. Katy mi prohlédla možná poranění či kvasinky, poradila jiné polohy při kojení a zkontrolovala správnou techniku sání a retní uzdičky miminka. Vysvětlila mi, kdy miminko jen saje a kdy skutečně pije, což byla pro mě důležitá informace, abych miminku mohla případně pomoci stlačováním. Rychlost pití se tak významně snížila a bradavky nebyly zatěžované tak dlouhým pitím jako dříve. Poradila mi, jak předejít infekcím a jak pomoci hojení. Všechny potíže se vyřešily nakonec tím, že správně diagnostikovala krátkou retní uzdičku a doporučila pracoviště, kde problém vyřešili. Jsem moc vděčná, že jsem měla štěstí a potkala Katy, která mě svým lidským a šetrným přístupem dokázala podpořit a hlavně dodat pozitivní přístup a víru v to, že to s miminkem v pohodě zvládneme.
Tereza, Michal a Martínek
Podpora – to je to, co jsem potřebovala, co mi mnohdy zoufale chybělo a co jsem u Katy našla. O tom, že dítě budu nosit, jsem se rozhodla dávno a plánovala to. Mé okolí mne v tom vůbec nepodporovalo a dost zrazovalo. Po kurzu u Katy se na šátkování těšil i můj muž a rozhodl se malého také nosit. Pochopil, že to má pro děti význam a že je to prospěšné. Po narození Martínka se však nejen u šátkování, ale i kojení vyskytly problémy a nebýt Katy, kdo ví. Syn přes velmi dobrý začátek začal kojení bojkotovat a nebýt dobrého nasměrování, asi bychom skončili jako mnozí na lahvičce. Vázání také nebylo bez problémů, já nervózní a syn vyděšený. Pomohly nám dobré rady, utěšení a osobní podpora. Dnes je z mého syna stále výhradní nošenec, který je plně kojen, a věřím, že většinu času spokojen.
Podpora – to je to, co jsem potřebovala, co mi mnohdy zoufale chybělo a co jsem u Katy našla. O tom, že dítě budu nosit, jsem se rozhodla dávno a plánovala to. Mé okolí mne v tom vůbec nepodporovalo a dost zrazovalo. Po kurzu u Katy se na šátkování těšil i můj muž a rozhodl se malého také nosit. Pochopil, že to má pro děti význam a že je to prospěšné. Po narození Martínka se však nejen u šátkování, ale i kojení vyskytly problémy a nebýt Katy, kdo ví. Syn přes velmi dobrý začátek začal kojení bojkotovat a nebýt dobrého nasměrování, asi bychom skončili jako mnozí na lahvičce. Vázání také nebylo bez problémů, já nervózní a syn vyděšený. Pomohly nám dobré rady, utěšení a osobní podpora. Dnes je z mého syna stále výhradní nošenec, který je plně kojen, a věřím, že většinu času spokojen.
Andrea a Matylda
Katy možem jedine doporučiť. Milá a sympatická žena, ktorá poradí, podporí a dodá odvahu. Keď sa Matilda narodila prisala sa k prsu do pár minút. Od začiatku som ju kojila no stále som mala pocit, že sa nevie dobre a správne prisať a občas sa hnevala keď jej mliečko netieklo takým prúdom ako chcela no a hlavne, ja som sa nedokázala uvolniť. Myslela som si, že kojenie má ist samo od seba a hneď to ma byť 100%. Potom som na internete objavila podpornu skupinu v kojení na Žižkove, ktorú organizuje Katy. Bol to vtedy pre mňa ako dar z neba V jeden utorok som sa tam s Matildou vybrala a poprosila som Katy o pomoc s kojením, neskor som si ju zavolala aj domov, kde mi pomohla aj s viazaním šatky. Vážim si to čo pre nás urobila. pretože tým že mi dodala odvahu, dokonca odpisovala aj na moje vystrašené otázky k zelenej stolici, tak stále kojím, som uvolnenejšia, užívam si to a Matilda je spokojná. Ďakujem!
Katy možem jedine doporučiť. Milá a sympatická žena, ktorá poradí, podporí a dodá odvahu. Keď sa Matilda narodila prisala sa k prsu do pár minút. Od začiatku som ju kojila no stále som mala pocit, že sa nevie dobre a správne prisať a občas sa hnevala keď jej mliečko netieklo takým prúdom ako chcela no a hlavne, ja som sa nedokázala uvolniť. Myslela som si, že kojenie má ist samo od seba a hneď to ma byť 100%. Potom som na internete objavila podpornu skupinu v kojení na Žižkove, ktorú organizuje Katy. Bol to vtedy pre mňa ako dar z neba V jeden utorok som sa tam s Matildou vybrala a poprosila som Katy o pomoc s kojením, neskor som si ju zavolala aj domov, kde mi pomohla aj s viazaním šatky. Vážim si to čo pre nás urobila. pretože tým že mi dodala odvahu, dokonca odpisovala aj na moje vystrašené otázky k zelenej stolici, tak stále kojím, som uvolnenejšia, užívam si to a Matilda je spokojná. Ďakujem!
Miriam a Bertík
Katy jsem poznala v šestinedělí, které pro nás bylo poměrně náročné. Soustředila jsem se na porod jako takový a nějak jsem neřešila, co přijde po něm. Věřila jsem si, že budu kojit a vše půjde jak má. Záhy po porodu mi však popraskaly bradavky, nalila se mi prsa, zanítila, . Přišlo období odsávání, chlazení, nahřívání.... Řezavá bolest při kojení. Když byl našemu Bertovi týden, začalo být zjevné, že už z prsou nic nevysaje a má HLAD. Muž rychle vyhledal laktační poradkyni a toho dne Katy vstoupila do našeho života a jsem moc ráda, že tam stále patří. Její kamarádský a naprosto nenucený přístup mě velmi uklidnil a dodával mi odvahy. Začala jsem věřit, že zase budu kojit, ač, jak sama Katy uznala, nevypadalo to na rychlé řešení. Pomohla mi uzdravit bradavky, nastartovat laktaci, ale hlavně, pomohla mi naladit se na sebe jako na ženu matku, která si věří ve svém ženství - mateřství. Katy je výjimečná a silná osobnost, která nikomu nic nevnucuje, pouze nabízí své ženské moudro. Naučila mě, jak nosit v šátku, inspirovala mě v přístupu k dětem i k životu. Kontakt s ní je pro mě jako závan svěžího vzduchu. Díky Ti!
Katy jsem poznala v šestinedělí, které pro nás bylo poměrně náročné. Soustředila jsem se na porod jako takový a nějak jsem neřešila, co přijde po něm. Věřila jsem si, že budu kojit a vše půjde jak má. Záhy po porodu mi však popraskaly bradavky, nalila se mi prsa, zanítila, . Přišlo období odsávání, chlazení, nahřívání.... Řezavá bolest při kojení. Když byl našemu Bertovi týden, začalo být zjevné, že už z prsou nic nevysaje a má HLAD. Muž rychle vyhledal laktační poradkyni a toho dne Katy vstoupila do našeho života a jsem moc ráda, že tam stále patří. Její kamarádský a naprosto nenucený přístup mě velmi uklidnil a dodával mi odvahy. Začala jsem věřit, že zase budu kojit, ač, jak sama Katy uznala, nevypadalo to na rychlé řešení. Pomohla mi uzdravit bradavky, nastartovat laktaci, ale hlavně, pomohla mi naladit se na sebe jako na ženu matku, která si věří ve svém ženství - mateřství. Katy je výjimečná a silná osobnost, která nikomu nic nevnucuje, pouze nabízí své ženské moudro. Naučila mě, jak nosit v šátku, inspirovala mě v přístupu k dětem i k životu. Kontakt s ní je pro mě jako závan svěžího vzduchu. Díky Ti!
Jitka a Klárka
Z porodnice jsem se vrátila se silikonovými kloboučky na kojení. Moc jsem od začátku stála o to, abych mohla kojit přirozeně, ale žádná sestra se mi tam víc nevěnovala a klobouček pro ně byl nejjednodušší. Hned den po návratu mi moje rodina domluvila návštěvu Katy u mě doma. Byla jsem ještě ze všeho rozklepaná a Katy mě uklidnila a ujistila o schopnosti Klárky se nakojit. Nejvíc mě uklidnilo vědomí, že je to Klárčin úkol a ne můj. Do druhého dne jsme kojily již zcela normálně! Byl to krásný pocit. Ve čtyřech měsících se Klárka začala u prsu cukat a málo přibírala. Díky telefonickému spojení s Katy a jejím radám jsme daly během týdne vše do pořádku a žádné předčasné příkrmy se nekonaly. Děkuji za její klidný přístup a nasazení okamžitě, když je to potřeba!
Z porodnice jsem se vrátila se silikonovými kloboučky na kojení. Moc jsem od začátku stála o to, abych mohla kojit přirozeně, ale žádná sestra se mi tam víc nevěnovala a klobouček pro ně byl nejjednodušší. Hned den po návratu mi moje rodina domluvila návštěvu Katy u mě doma. Byla jsem ještě ze všeho rozklepaná a Katy mě uklidnila a ujistila o schopnosti Klárky se nakojit. Nejvíc mě uklidnilo vědomí, že je to Klárčin úkol a ne můj. Do druhého dne jsme kojily již zcela normálně! Byl to krásný pocit. Ve čtyřech měsících se Klárka začala u prsu cukat a málo přibírala. Díky telefonickému spojení s Katy a jejím radám jsme daly během týdne vše do pořádku a žádné předčasné příkrmy se nekonaly. Děkuji za její klidný přístup a nasazení okamžitě, když je to potřeba!
Hanka a Kája
Kája se narodil měsíc před termínem. Po porodu mi ho na pár vteřin položili na břicho a pak ho rychle odnesli, aby se pořádně rozdýchal. Když mi ho o hodinu později přiložili k prsu, nechtěl se přisát. Zkoušela jsem to celé odpoledne a vůbec to nešlo. V porodnici jsem dostala kloboučky, ale ani s nimi se kojení nedařilo. Jakmile jsem Káju přiložila, začal strašně brečet a nechtěl sát. Byla jsem z toho zoufalá. Nakonec mi v porodnici řekli, že mám moc ploché bradavky a že normálně kojit nejspíš nebudu. A tak jsem začala krmit Káju lahvičkou. Když jsem se dostala domů, našla jsem si o kojení víc informací a zjistila jsem, že jakmile začnu jednou používat lahvičku, dítě už nebude chtít sát z prsu. Káju jsem i tak zkoušela pořád přikládat, ale stále velmi plakal. Lidé kolem mi už říkali, že bych to měla vzdát a netrápit ani Káju, ani sebe. A pak k nám domů přišla paní, která mě učila vázat šátek, a když jsem jí povyprávěla o neúspěšných pokusech s kojením, doporučila mi Katy. Napsala jsem jí, ona se mi hned ozvala a přijela k nám domů. Ten den jsem uklidila lahvičku a začala malého krmit cévkou. Podle rady Katy jsem si ho často přikládala kůži na kůži. A Kája se skutečně přisál. Musím říct, že jsem v ten moment opravdu zažívala pocit euforie, že se to po tom náročném začátku opravdu podařilo. A o tři týdny později, cca měsíc a půl po porodu, už jsem plně kojila. Je to úžasný pocit a jsem ráda, že jsem to nevzdala. Pokaždé mě fascinuje, když vidím, jak Kája intuitivně hledá bradavku a potom se jako správný savec přisaje. Opravdu moc děkuji. Bez Katy už bych malého krmila nejspíš jenom lahvičkou.
Kája se narodil měsíc před termínem. Po porodu mi ho na pár vteřin položili na břicho a pak ho rychle odnesli, aby se pořádně rozdýchal. Když mi ho o hodinu později přiložili k prsu, nechtěl se přisát. Zkoušela jsem to celé odpoledne a vůbec to nešlo. V porodnici jsem dostala kloboučky, ale ani s nimi se kojení nedařilo. Jakmile jsem Káju přiložila, začal strašně brečet a nechtěl sát. Byla jsem z toho zoufalá. Nakonec mi v porodnici řekli, že mám moc ploché bradavky a že normálně kojit nejspíš nebudu. A tak jsem začala krmit Káju lahvičkou. Když jsem se dostala domů, našla jsem si o kojení víc informací a zjistila jsem, že jakmile začnu jednou používat lahvičku, dítě už nebude chtít sát z prsu. Káju jsem i tak zkoušela pořád přikládat, ale stále velmi plakal. Lidé kolem mi už říkali, že bych to měla vzdát a netrápit ani Káju, ani sebe. A pak k nám domů přišla paní, která mě učila vázat šátek, a když jsem jí povyprávěla o neúspěšných pokusech s kojením, doporučila mi Katy. Napsala jsem jí, ona se mi hned ozvala a přijela k nám domů. Ten den jsem uklidila lahvičku a začala malého krmit cévkou. Podle rady Katy jsem si ho často přikládala kůži na kůži. A Kája se skutečně přisál. Musím říct, že jsem v ten moment opravdu zažívala pocit euforie, že se to po tom náročném začátku opravdu podařilo. A o tři týdny později, cca měsíc a půl po porodu, už jsem plně kojila. Je to úžasný pocit a jsem ráda, že jsem to nevzdala. Pokaždé mě fascinuje, když vidím, jak Kája intuitivně hledá bradavku a potom se jako správný savec přisaje. Opravdu moc děkuji. Bez Katy už bych malého krmila nejspíš jenom lahvičkou.
Katka a Lucinka
Laktační poradkyni Katy Šrubařovou mohu z vlastní zkušenosti doporučit. Malou Lucinku jsem se po příjezdu z porodnice snažila kojit, ale nedařilo se. Když jsme nakojili, tak jen minimum (0-5) zbytek jsme dokrmovali Nutrilonem (50). Malá se nechtěla přisávat a já jsem měla pocit nedostatku mateřského mléka. Díky pomoci a podpoře Katy jsme se během šestinedělí plně rozkojili a dodnes (3. měsíc) bez problémů kojíme. Malá krásně prospívá. Jsem Katy velmi vděčná za vše co pro nás udělala.
Laktační poradkyni Katy Šrubařovou mohu z vlastní zkušenosti doporučit. Malou Lucinku jsem se po příjezdu z porodnice snažila kojit, ale nedařilo se. Když jsme nakojili, tak jen minimum (0-5) zbytek jsme dokrmovali Nutrilonem (50). Malá se nechtěla přisávat a já jsem měla pocit nedostatku mateřského mléka. Díky pomoci a podpoře Katy jsme se během šestinedělí plně rozkojili a dodnes (3. měsíc) bez problémů kojíme. Malá krásně prospívá. Jsem Katy velmi vděčná za vše co pro nás udělala.
Karina a Laura
Mám zvídavou holčičku, která již od druhého měsíce musela být nošena tak, aby vše viděla. Nosím hodně, ale do kurzu s Katy jsem nosila nepohodlně v náručí a plánovala jsem si práci pro jednu ruku. Katy mi rozvázala ruce. : ) Velmi profesionálně nás zasvětila do každého detailu úvazu, takže přesně vím, čeho se mám vyvarovat a proč. Laura šátek miluje. Moc děkuji.
Mám zvídavou holčičku, která již od druhého měsíce musela být nošena tak, aby vše viděla. Nosím hodně, ale do kurzu s Katy jsem nosila nepohodlně v náručí a plánovala jsem si práci pro jednu ruku. Katy mi rozvázala ruce. : ) Velmi profesionálně nás zasvětila do každého detailu úvazu, takže přesně vím, čeho se mám vyvarovat a proč. Laura šátek miluje. Moc děkuji.
Katka a Laura
S vázáním Laury do šátku jsme začali až v půl roce a vázali jsme pouze na břicho. Když jsem pekla cukroví, chtěla jsem si ji uvázat na záda, ale zjistila jsem, že se to sama nejsem schopná naučit, tak jsem navštívila kurz u Katy a od té doby vážu už jen na záda. Laura si zvykla, já získala grif a odvahu. Na klíčenku na krk si přivážu hračky, dělám si, co potřebuju a Laura pozoruje přes rameno a hraje si s hračkama a je spokojená a já taky.Moc děkujem za milý kurz! Rozhodně doporučujeme!
S vázáním Laury do šátku jsme začali až v půl roce a vázali jsme pouze na břicho. Když jsem pekla cukroví, chtěla jsem si ji uvázat na záda, ale zjistila jsem, že se to sama nejsem schopná naučit, tak jsem navštívila kurz u Katy a od té doby vážu už jen na záda. Laura si zvykla, já získala grif a odvahu. Na klíčenku na krk si přivážu hračky, dělám si, co potřebuju a Laura pozoruje přes rameno a hraje si s hračkama a je spokojená a já taky.Moc děkujem za milý kurz! Rozhodně doporučujeme!
Anna a Viktorka
Po narození dcery jsem byla přesvědčená, že ji chci nosit v šátku. Jen chyběla odvaha se do toho dát. Katku jsem našla přes doporučení. I s mužem jsme absolvovali skvělý individuální kurz, kde jsme se oba naučili, jak naši holčičku správně vázat a nosit v šátku. Katka mi pomohla najít sebedůvěru, pomohla zbavit se počátečních obav. Na kurzu jsme kromě vázání stihly i poupravit techniku kojení a probrat vše, co mi v tu chvíli leželo na srdci. To vše velmi profesionálně a empaticky, což jsem v období šestinedělí velmi ocenila. Díky Katce si nošení užívám a ráda se na ní znovu a znovu obracím.
Po narození dcery jsem byla přesvědčená, že ji chci nosit v šátku. Jen chyběla odvaha se do toho dát. Katku jsem našla přes doporučení. I s mužem jsme absolvovali skvělý individuální kurz, kde jsme se oba naučili, jak naši holčičku správně vázat a nosit v šátku. Katka mi pomohla najít sebedůvěru, pomohla zbavit se počátečních obav. Na kurzu jsme kromě vázání stihly i poupravit techniku kojení a probrat vše, co mi v tu chvíli leželo na srdci. To vše velmi profesionálně a empaticky, což jsem v období šestinedělí velmi ocenila. Díky Katce si nošení užívám a ráda se na ní znovu a znovu obracím.
Dáda a Mára
Díky Katy mám po komplikovanějším porodu doma klidné a spokojené miminko. Jak to? Nebýt jí, asi by u mne spousta věcí okolo porodu, výchovy, kontaktního rodičovství, zůstala ve fázi teoretické. Prostě bych věděla, že něco takového existuje, ale asi bych neměla odvahu to sama aplikovat. Ovšem mít možnost pozorovat a vidět, že spousta z těch, do té doby, "divných" metod funguje mě nakoplo. Dlouho před porodem, jsem byla nasát informace, koupila či půjčila si doporučenou literaturu, navštívila jsem kontaktní skupinku pro kojící matky, učila se i s partnerem u Katy první úvaz na miminko a pomalu, ale jistě jsem tu vzdálenou teorii začala žít. Takže náš syn je dítko nošené v šátku, obdivované pro čůrání do nočníku, spící s námi v posteli a v neposlední řadě respektované jako osobnost. Toto by asi nebyla realita nebýt okukování jak to dělá Katy. Vlastně se snažím obkreslit konturu, ale barvy už vybírám sama s partnerem, Pokud má někdo zájem o kontaktní rodičovství, bezplenkovou komunikační metodu, chce nosit své dítko v šátku či potřebuje radu certifikované laktační poradkyně - tak vřele doporučuji. Dostane se mu vyslechnutí, pochopení, rady a respektu.
Díky Katy mám po komplikovanějším porodu doma klidné a spokojené miminko. Jak to? Nebýt jí, asi by u mne spousta věcí okolo porodu, výchovy, kontaktního rodičovství, zůstala ve fázi teoretické. Prostě bych věděla, že něco takového existuje, ale asi bych neměla odvahu to sama aplikovat. Ovšem mít možnost pozorovat a vidět, že spousta z těch, do té doby, "divných" metod funguje mě nakoplo. Dlouho před porodem, jsem byla nasát informace, koupila či půjčila si doporučenou literaturu, navštívila jsem kontaktní skupinku pro kojící matky, učila se i s partnerem u Katy první úvaz na miminko a pomalu, ale jistě jsem tu vzdálenou teorii začala žít. Takže náš syn je dítko nošené v šátku, obdivované pro čůrání do nočníku, spící s námi v posteli a v neposlední řadě respektované jako osobnost. Toto by asi nebyla realita nebýt okukování jak to dělá Katy. Vlastně se snažím obkreslit konturu, ale barvy už vybírám sama s partnerem, Pokud má někdo zájem o kontaktní rodičovství, bezplenkovou komunikační metodu, chce nosit své dítko v šátku či potřebuje radu certifikované laktační poradkyně - tak vřele doporučuji. Dostane se mu vyslechnutí, pochopení, rady a respektu.
Marcela & Bětka
S kojením jsem bojovala již od samého narození dcerky a toto trápení trvalo dva měsíce. V době, kdy už jsem našemu "kojení" dávala poslední šanci s tím, že už to déle nevydržím a budu muset dcerku krmit umělým mlékem, jsem téměř náhodou narazila na paní Kateřinu, která mi nabídla pomoc, a to i přes to, že nebylo možné setkat se osobně. Během několika telefonických konzultací jsem získala cenné rady a úžasnou psychickou podporu, což vedlo k tomu, že jsem začala po dvou a půl měsících plně kojit. Byl, a stále je, to nádherný pocit vědět, že svému dítěti dáváte maximum a to nejlepší, co mu můžete ze sebe dát. Paní Kateřině vděčím za záchranu toho nejcennějšího, co už se nikdy v životě ve vztahu matky a dítěte opakovat nebude. A nejde jen o kojení jako takové, ale především o lásku, která je prostřednictvím kojení předávána z matky na dítě a z dítěte na matku.
S kojením jsem bojovala již od samého narození dcerky a toto trápení trvalo dva měsíce. V době, kdy už jsem našemu "kojení" dávala poslední šanci s tím, že už to déle nevydržím a budu muset dcerku krmit umělým mlékem, jsem téměř náhodou narazila na paní Kateřinu, která mi nabídla pomoc, a to i přes to, že nebylo možné setkat se osobně. Během několika telefonických konzultací jsem získala cenné rady a úžasnou psychickou podporu, což vedlo k tomu, že jsem začala po dvou a půl měsících plně kojit. Byl, a stále je, to nádherný pocit vědět, že svému dítěti dáváte maximum a to nejlepší, co mu můžete ze sebe dát. Paní Kateřině vděčím za záchranu toho nejcennějšího, co už se nikdy v životě ve vztahu matky a dítěte opakovat nebude. A nejde jen o kojení jako takové, ale především o lásku, která je prostřednictvím kojení předávána z matky na dítě a z dítěte na matku.
Alena P.
Ráda bych prostřednictví tohoto malého, ale skutečného, příběhu poděkovala za kurz šátkování:
Po třech měsících "špatného úvazu" jsem byla pevně odhodlána koupit nosítko. A tak se stalo.
Na kurz šátkování jsem dorazila, jen abych si opravila úvaz pro další potomky. Já přece šátek nepotřebuju, mám nosítko.
Absolvovala jsem kurz.
Naučila se vázat lépe.
Dorazila jsem domů.
Rozbalila nosítko.
Dala vyprat všechny dosud používané šátky.
Vyrazila ven s miminem v nosítku.
Vrátila se domů s pocitem, že i špatně utažený šátek drží děcko lépe než mé nové nosítko.
Druhý den ráno nastala krize.
Malej nechce nosítko.
Mokré šátky visí na balkóně, ve skříni zůstal jen guatemalský bavlněný ... taková silná deka, původně omyl při nákupu v bazaru. Jsem přesvědčená, že do něčeho podobného se dítě uvázat nedá.
Beru deku.
Vložím dítě.
Utahuju úvaz.
Překvapivě snadno.
Děcko spokojeně sedí.
Mámu nebolí záda.
Ať žije guatemalská deka!
Nosítko visí na háčku ... stále visí ... už víc jak týden jen visí.
Máma přesto nosí.
Díky za kurz!
Julie&Vašek
Kašpra se ukázala nejen jako skvělá lektorka, když nás ještě v těhotenství učila vázat šátek, ale i jako dobrá laktační poradkyně a hlavně podpora. Neplánovaně jsme nemohli být v porodnici jen ambulantně a prostředí asi vzalo za své. Nedařilo se nám tam kojení a já jsem věděla, že jen potřebujeme podpořit a být doma. I když jsem o kojení něco přečetla, mluvili jsme o tom na předporodním kurzu, stejně to nestačilo. Kašpra byla ochotná přijet k nám pozdě večer domů a věnovat se nám. Byla z ní cítit důvěra, že to půjde, že to zvládneme. Hodně se mi tím ulevilo. Její rady byly též cenné. Byla u nás pak ještě několikrát a myslím, že i jí moc vděčíme za to, že kojím.
Andrea, Pavel a Filípek
Když bylo našemu synovi Filípkovi 12 dní, přišla k nám Katy a její dcerka Bery, naučit nás šátkování. Byli jsme s manželem na jejím hromadném kurzu již dříve, ale zkoušení s panenkou je o dost jiné, než s vlastním dítětem. Katy nás moc mile a zkušeně naučila, jak synka pohodlně usadit do šátku a zajistit mu komfort na břiše. Byl to úžasný pocit mít Filípka na těle a ještě lepší bylo, že když jsem se párkrát prošla po bytě hned blaženě usnul. Manžel se šátkování naučil také. Nyní chodíme spolu na procházky a potkáváme šátkovací maminky, které nás zdraví. Stalo se mi, že mě jedna maminka pochválila úvaz, když jsem se ji nejistě ptala, zda tam malej sedí dobře. Nyní ho nosím tak často, jak jen to jde. Jsem sice po císařském řezu a jizva mě stále bolí, ale hodinku nošení dopoledne a pak odpoledne si nenechám ujít. Dokonce i během nepřetržitého breku při problémech s prdíkama byl Filípek v šátku klidný a konečně usnul.
Moc si to s manželem užíváme a jsme vděční, za to, že nás Katy naučila, jak být našemu synkovi blíž.
Ráda bych prostřednictví tohoto malého, ale skutečného, příběhu poděkovala za kurz šátkování:
Po třech měsících "špatného úvazu" jsem byla pevně odhodlána koupit nosítko. A tak se stalo.
Na kurz šátkování jsem dorazila, jen abych si opravila úvaz pro další potomky. Já přece šátek nepotřebuju, mám nosítko.
Absolvovala jsem kurz.
Naučila se vázat lépe.
Dorazila jsem domů.
Rozbalila nosítko.
Dala vyprat všechny dosud používané šátky.
Vyrazila ven s miminem v nosítku.
Vrátila se domů s pocitem, že i špatně utažený šátek drží děcko lépe než mé nové nosítko.
Druhý den ráno nastala krize.
Malej nechce nosítko.
Mokré šátky visí na balkóně, ve skříni zůstal jen guatemalský bavlněný ... taková silná deka, původně omyl při nákupu v bazaru. Jsem přesvědčená, že do něčeho podobného se dítě uvázat nedá.
Beru deku.
Vložím dítě.
Utahuju úvaz.
Překvapivě snadno.
Děcko spokojeně sedí.
Mámu nebolí záda.
Ať žije guatemalská deka!
Nosítko visí na háčku ... stále visí ... už víc jak týden jen visí.
Máma přesto nosí.
Díky za kurz!
Julie&Vašek
Kašpra se ukázala nejen jako skvělá lektorka, když nás ještě v těhotenství učila vázat šátek, ale i jako dobrá laktační poradkyně a hlavně podpora. Neplánovaně jsme nemohli být v porodnici jen ambulantně a prostředí asi vzalo za své. Nedařilo se nám tam kojení a já jsem věděla, že jen potřebujeme podpořit a být doma. I když jsem o kojení něco přečetla, mluvili jsme o tom na předporodním kurzu, stejně to nestačilo. Kašpra byla ochotná přijet k nám pozdě večer domů a věnovat se nám. Byla z ní cítit důvěra, že to půjde, že to zvládneme. Hodně se mi tím ulevilo. Její rady byly též cenné. Byla u nás pak ještě několikrát a myslím, že i jí moc vděčíme za to, že kojím.
Andrea, Pavel a Filípek
Když bylo našemu synovi Filípkovi 12 dní, přišla k nám Katy a její dcerka Bery, naučit nás šátkování. Byli jsme s manželem na jejím hromadném kurzu již dříve, ale zkoušení s panenkou je o dost jiné, než s vlastním dítětem. Katy nás moc mile a zkušeně naučila, jak synka pohodlně usadit do šátku a zajistit mu komfort na břiše. Byl to úžasný pocit mít Filípka na těle a ještě lepší bylo, že když jsem se párkrát prošla po bytě hned blaženě usnul. Manžel se šátkování naučil také. Nyní chodíme spolu na procházky a potkáváme šátkovací maminky, které nás zdraví. Stalo se mi, že mě jedna maminka pochválila úvaz, když jsem se ji nejistě ptala, zda tam malej sedí dobře. Nyní ho nosím tak často, jak jen to jde. Jsem sice po císařském řezu a jizva mě stále bolí, ale hodinku nošení dopoledne a pak odpoledne si nenechám ujít. Dokonce i během nepřetržitého breku při problémech s prdíkama byl Filípek v šátku klidný a konečně usnul.
Moc si to s manželem užíváme a jsme vděční, za to, že nás Katy naučila, jak být našemu synkovi blíž.