Víkendové ráno. Muž tuší, že bych uvítala chvilku pro sebe a nabízí, ať jdu venčit, že zůstane s holkama. S radostí vyrážím. Cestou se maličko rozhýbu, protahuju hlavně zápěstí, trochu krk a záda. A pak naskakuje "domácí úkol" z rozečtené knihy: Co o mně říkali v dětství? Co se u nás doma říkalo? Původně jsem si to chtěla sepsat, ale v kapse jen tužka, tak alespoň přemýšlím nahlas. Čím že jsem to, slovy jiných, mohla být? Netýkavka? Šprtka? Bublina? Knihomolka? Lenoška? Moc si toho nevybavuju, z určitých let svého života mám v hlavě hlavně ticho. Jo, ticho... a neměla jsem já jako malá být hlavně potichu? Nevím, ale ta otázka se mi na chvíli zahnízdila v myšlenkách. Tichá, poslušná, bezproblémová... rozhodně ne hlasitá, takže asi ani moc živá. Hodně to ve mně rezonuje, cítím vděčnost, že teď už to mám (o fous) jinak. Vděčnost, že teď mohu rozjímat u venčení psa, vděčnost, že na mě muž tak myslel, vděčnost, že máme ty dvě krásný holky... a pak najednou hlavně vděčnost, že mám sama sebe. Sebe, rozkročenou mezi Nebem a Zemí, čím dál hlouběji ve svém Nitru. Ano, vždyť já jsem já, uculuje se ve mně ta prý tichá holka. Letmo mě popichuje, koutky jí cukají... A za chvíli už se nenápadně ohlížím... taky už mi cukají koutky... ještě chvilku sbírám odvahu... A pak to přijde. Nejprve polohlasem, pak s melodií, a nakonec již úplně naplno: JÁ JSEM JÁ! Já jsem já a křičím tady na lesýýý a klidně můůůžůůů! A to už se směju na celé kolo. A ještě jednou: JÁ JSEM JÁ! Pocit uvolnění, osvobození, tepla v rukou, koule hřejivé energie u srdce, svěží dech až úplně vzadu v hrdle... JÁ JSEM JÁ!!!
Comments are closed.
|
Katy Šrubařová - průvodkyně vaším mateřstvím a rodičovstvímKromě ženy, manželky, partnerky, mámy, skautky, lektorky, překladatelky, paničky, hledačky, koloběžnice, redaktorky, tanečnice či uličnice jsem ta, která vás ráda zasvětí do tajů nošení dětí, podpoří vás při kojení, podělí se o zkušenosti s bezplenkovou metodou či nabídne tipy na zamyšlení nad vaším rodičovstvím. Archives
September 2020
Categories |